Hotel Myslivna

Při projektování hotelu Myslivna v lesích nad Pisárkami se dostal její autor, architekt Jan Dvořák, do přímého dialogu s meziválečnou architekturou. Kromě okolní krajiny a terénu musel totiž reagovat i na stejnojmennou výletní restauraci od architekta Bohumila Turečka z let 1938–1939. Jak se lze dočíst v dobovém tisku byly v průběhu šedesátých let v tomto „[…] dobře známém a oblíbeném podniku“, přeměněny původní pokoje v patře nad restaurací na salonky a vzhledem k „nedostatku ubytovacích míst ve veletržním městě“ bylo rozhodnuto o přistavění samostatně stojícího objektu „jednohvězdičkové“ ubytovny. Postupně se měnící požadavky na funkční využití stavby i její technické řešení – mimo jiné shora diktovaná technologie stavby – měly za následek nejen zásahy do původní koncepce projektu, ale i neustálé odsouvání termínů. Zahájení stavebních prací plánované na rok 1975 bylo uskutečněno až o pět let později, stejně tak se neustále odkládalo i její dokončení. Nakonec zde byl v listopadu roku 1987 místo ubytovny zahájen provoz tříhvězdičkového hotelu s kapacitou 120 pokojů se vstupní recepcí, barem, konferenčním sálem s tlumočnickými kabinami a dalším vybavením. Následující dva roky ještě probíhala přestavba a navýšení kapacity „staré“ výletní restaurace.
Zatímco v původním projektu byla novostavba koncipována jako rovnocenný protějšek Turečkově restauraci – v reakci na vrstevnici měly být obě budovy k sobě vzájemně natočené a propojené pouze nízkým krčkem, v konečné verzi projektu se stávající objekt Myslivny „[…] docela skromně u nového krčí“. Třípodlažní lůžkovou část hotelu přimknul Jan Dvořák k restauraci přes nižší vstupní objekt recepce a kongresového sálu. Původní stavbě tím sice ponechal odstup od mírně převýšené hmoty novostavby a při příchodu po lesní stezce je výletní restaurace tím prvním, k čemu návštěvník dorazí, ovšem směrem od příjezdové cesty k recepci hotelu zůstává úplně skryta. Je nutné poznamenat, že orientaci do lesoparku směrem k městu, a tedy přístupu po pěší trase přikládal Dvořák velkou váhu. Plánována zde byla tzv. fit stezka – přístupná mimo jiné lanovkou přímo od brněnské Riviéry – s rozsáhlým sportovně-rekreačním areálem (s parkovými úpravami, venkovním bazénem, loveckou chatou, saunou, fit-centrem a bowlingem, tenisovými hřišti atd.), na jehož návrhu se Projektový ústav Českého svazu výrobních družstev pod Dvořákovým vedením podílel. 
Obě průčelí Dvořákovy „přístavby“ jsou významově rovnocenná. Vstupní je akcentováno převýšenou hmotou schodiště a výrazně předsunutým prostorem hotelové lobby s recepcí. Východní fasádě – pohledově exponované právě při příchodu z lesoparku – dominuje až sochařsky pojatý a taktéž předsazený a převýšený nárožní vstup. Do třetice by se dalo za prostorový akcent označit i nouzové schodiště v jižní straně ubytovací části, to ovšem vzniklo dodatečně vzhledem ke změně požárních předpisů v průběhu realizace stavby. K vlastnímu řešení vnějšího pláště stavby je nutné poznamenat, že současná podoba již neodpovídá původní materiálové skladbě. V první verzi projektu Dvořák navrhoval kombinaci pohledového betonu, dřeva, kamene a skla. V přepracovaném návrhu z roku 1980 už pohledový beton nahradil Dvořákův charakteristický keramický obklad. V kombinaci s bronzově tónovaným eloxovaným hliníkem, jehož barevnost i zvolená struktura komunikuje velmi dobře s dřevěným obložením staré Myslivny, fasádu rozehrávaly střídající se svislé a vodorovné linie v přírodních barevných tónech. Pravděpodobně ještě v devadesátých letech byl ovšem hliníkový obklad uplatněn téměř v celé ploše, což zamýšlený efekt částečně potlačilo. Nicméně zachovány zůstaly mělké reliéfní prvky „dekorující“ příjezdové průčelí hotelu, stejně tak s ním kontrastující výrazně plastický rytmus prosklených balkonů na opačné straně domu, prořezané ostrými liniemi kovových „slunolamů“ v různých délkách. Esteticky pojatá fasáda, na které se v tónovaném skle s efektem elektrofloat zrcadlí blízké větve stromů, patří k nejcharismatičtějším momentům této stavby. Její silný výtvarný účinek na protěší straně vyvažovalo uplatnění uměleckých děl – dřevěného totemu Miloslava Vlčka a zejména typografického akcentu názvu hotelu při vstupu od grafického designera Jana Rajlicha st. Jím navržené piktogramy dodnes výrazně upoutávají pozornost i v interiéru hotelu. 
Vnitřní vybavení recepce, snack-baru, kongresového sálu i pokojů bylo zařízeno kombinací sériově vyráběných i originálně navržených soudobých doplňků a uměleckých děl.Mimo již zmíněné autory zde spolupracoval podobně jako u svých předchozích staveb s výtvarnými umělci Vladimírem Svobodou (závěsné obrazy), Alicí a Alexandrem Ulmovými (tapisérie), Jaroslavem Svobodou (skleněný reliéf), Jiřím Coufalem a J. Alexou (dřevěný reliéf) a dalšími. Architekt Dvořák sám je pak autorem návrhu svítidel v restauraci. Starší části objektu jsou naopak zařízeny tematicky a prostor je zde poskytnut „mysliveckému kýči“ za použití loveckých trofejí, dřevěných objektů a kopií historických grafik s loveckými motivy. Původní Myslivna a nově zbudované části mezinárodního hotelu tak měly zůstat i díky zvolenému vnitřnímu vybavení jasně čitelné. V současnosti ovšem není snadné účinek vnitřních prostor zažít. Vzhledem k nepřerušenému provozu hotelu i restaurace se v interiéru obou budov nashromáždilo mnoho vrstev jeho krátkých dějin, které svými letáčky, informačními tabulemi, automatickými čističi bot, masážními křesly a náhodně nakoupenými a ještě náhodněji umístěnými kusy nábytku vnitřní prostory zcela zahltily. 
Díky tomu, že hotel zůstal až do roku 2011 v podstatě bez jakýchkoli investic v majetku města Brna, byla v něm zachována velká míra autenticity – byť místy kuriózní. V rukou soukromého majitele doznává Myslivna postupných úprav vnitřního vybavení a prostoru letní terasy, ovšem bez ambice na koncepční, natož citlivé architektonické řešení. 

 

ŠS

 

Název
Hotel Myslivna

Datace
1969 – 1987

Typ
Restaurace, kavárna, hotel

Adresa
Nad Pisárkami 276/1, (Pisárky), Brno, Kohoutovice

MHD
Myslivna (BUS 68)

GPS
49°11'17.0"N 16°33'11.6"E

Památková ochrana
Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.