Základní škola Úvoz

Základní škola Úvoz představovala součást občanské vybavenosti drobného sídliště Úvoz, které lemovalo nově proražený silniční tah na úpatí Kraví hory směrem ke Konečnému náměstí. V letech 1959–1962 zde pod dohledem rozsáhlého autorského týmu v čele s Milošem Kramolišem a Zdenou Kopeckou vyrostlo několik obytných bloků vystavěných ještě pomocí klasické cihelné technologie. Současně vznikající činžovní domy kombinovaly tradičnější architektonický výraz doznívajícího umírněného socialistického realismu u zalomeného bloku na západní straně Úvozu společně s progresivnějším poválečným modernismem. Ten se uplatnil na opačné straně ulice v podobě desetipodlažních výškových domů se zešikmenými střechami a uskakujících sedmipodlažních desek s menšími elegantně řešenými balkony se subtilními bočními trubkami zábradlí.

Dvacetisedmitřídní základní školu zasadil její autor Jaroslav Ledvina do úpatí kopcovitého terénu na západě uliční fronty, kde ji v těsném sousedství doplnil také mateřskou školou. Brněnský architekt Ledvina se již od počátku padesátých let intenzivně zabýval návrhy školských staveb a měl už za sebou celou řadu dokončených realizací jak přímo v Brně (ZŠ Botanická, Merhautova), tak i v dalších městech (Průmyslová škola ve Žďáře na Sázavou). Teoreticky i prakticky se soustředil na možnosti typizace v architektuře – Základní škola Úvoz je obdobou Základní školy na Bakalově nábřeží v Brně. Obě dvě zformoval do podoby trojkřídlého objektu, přičemž každé z křídel, sbíhajících se ve vstupní hale s reprezentativním schodištěm zastřešené pomocí dvanáctimetrové kupole, má své vlastní funkční vymezení.

Nejmohutnější čtyřpodlažní část budovy kopírující směr Úvozu byla určena pro výuku žáků. Její fasáda je prolomená hustými řadami zasunutých amerických oken oddělených od sebe po celé délce úzkými barevně odlišenými lizénami. Většina učeben je směřována do ulice a kabinety učitelů, ředitele i hygienická zařízení zase opačně do dvora. Drobné křídlo šikmo k silnici, podpírané sloupky vytvářejícími průchozí podloubí, nabídlo prostory pro mimovýukové aktivity – klubovny, pokoje družiny i ordinace pro zubní ošetření. Tělocvična a jídelna se v pravém úhlu od učebního křídla stáčely směrem k mateřské škole. Přístup ke škole byl pojednán pomocí kaskády lehce odstupňovaných teras se schodišti, kde byla také na mramorový podstavec osazena bronzová realistická plastika Spartakiáda (1962) v podobě tří žen v sukních s ratolestmi a kruhy nad hlavou od Konráda Babraje, která reprezentovala upomínku na nedávno proběhlou sportovní událost. Dvoupodlažní křídlo pro mimoškolní zázemí bylo navíc vyzdobeno velkoformátovou malbou geometricky ztvárněného kohouta na fasádě od dvojice Miloš Slezák a Milan Zezula.

Původní dispozice školy je do dneška velice dobře patrná, i když ji v pozdějších letech doplnily dodatečné přístavby. Originální barevnost fasád, okna i umělecká výzdoba průčelí byly bohužel setřeny nedávným zateplením budovy.

KE