Plavecký stadion Ponava

Počátek šedesátých let vnesl do rozestavěného projektu sportovního areálu za Lužánkami další úkoly, které částečně pozměnily původní urbanistické a architektonické řešení tohoto území. Již v podrobném zastavovacím plánu z roku 1952 byla jako součást areálu uvažována letní i zimní plovárna. Vedle požadavku po vodních plochách pro sportovní využití (s bazénem dlouhým 50m jak požadovala světová plavecká federace FINA) se v Brně projevovala potřeba i po rekreačním koupání široké veřejnosti a výcviku dětí, mládeže a neplavců, neboť plavecká negramotnost v té době dosahovala až 60%. Zatímco poptávku po otevřených plovárnách, zejména pro rekreační využití, mohla pokrýt brněnská přehrada, mnohem silněji se projevoval nedostatek krytých vodních ploch, zastoupených pouze plovárnami na Ponávce a v Ústředních lázních na ulici Rašínova.
Investiční záměr počítal kromě vybudování krytého bazénu o rozměrech 50x20m s tribunou pro 4000 diváků, gymnastické tělocvičny a nocležny i s letní plovárnou se dvěma sportovními bazény a venkovní tribunou. Projektovou dokumentaci vypracoval v průběhu roku 1966 brněnský Stavoprojekt na základě výsledků interní anonymní soutěže, kde ze sedmi posuzovaných návrhů vyšel vítězně architekt Otakar Oplatek. Plavecký stadion situoval, v souladu s předchozími zastavovacími studiemi tohoto území, do severozápadní části areálu podél ulice Sportovní. Zemní práce na staveništi začaly ještě v létě roku 1967 a samotná stavba byla slavnostně zahájena betonováním základů v květnu následujícího roku.
Krytá hala plaveckého bazénu byla koncipována s ohledem na umístění v terénu do tří výškových úrovní provozního členění. Hlavní vstup architekt situoval z vyvýšené terasy přímo do centrální haly ve druhém podlaží, odkud mohla veřejnost i sportovci pokračovat směrem k převlékárnám, bufetu (mléčnému baru) s velkorysým průzorem na hlavní bazén (50x21m), pokračovat do vyššího patra na diváckou tribunu či sestoupit do prvního podlaží k malému bazénu pro neplavce (8x16m) a administrativnímu i technickému zázemí. Tribuna byla ovšem z provozních důvodů zpřístupněna i samostatným vstupem zvenčí, přes soustavu teras a schodišť. Odsud mohlo sledovat plavecké či skokanské závody 1500 diváků. Centrální plavecká hala, prosklená ze dvou stran, byla přes komplex fyzikálních lázní spojena i se sousedním objektem gymnastické tělocvičny, a průchozím jižním průčelím s navazujícím areálem letního koupaliště. Zde exteriérová tribuna až pro 5000 diváků oddělovala celý komplex od dopravního ruchu a sloužila také jako objekt šaten a služeb se samostatným vstupem zvenčí.
Přiznané konstrukční prvky navrženého plaveckého stadionu se v podobě výrazných gest propsaly na vnější fasádu objektu a staly se nositelem jeho architektonického výrazu. Jasně čitelná je tak dominantní šikmina divácké tribuny kryté haly či křivka válcového vydutí příhradové konstrukce střechy, jejímž autorem je stejně jako u zimního stadionu Ferdinand Lederer. Použité tvarosloví s předsazenou střešní linií či kontrastem plných nároží a prosklených fasád se zdůrazněným vertikálním členěním dává lužáneckou plaveckou halu do přímého vztahu i se starší realizací Otakara Oplatka, Janáčkovou operou v Brně (1958–1959). Motiv umístění objektů na vyvýšený sokl se soustavou průběžných teras, které návštěvníka vedou (někdy velmi nepřímo a ve velkých vzdálenostech) celým areálem, pak navíc přibližuje obě tyto stavby i k jeho dalším brněnským pracem, nerealizovaným návrhům na letní koupaliště Riviéra (1972) či komplex očistných a fyzikálních lázní na Hybešově ulici (1968).
Po mnoha průtazích ve výstavbě, způsobených zejména vlastnostmi základové půdy a složitostí inženýrských či technologických opatření pro specifický provoz, byla první etapa plaveckého stadionu výrazně časově zpožděna a dokončena až počátkem roku 1979. Jeho dobudování však i ve své částečné podobě, tedy s krytou plaveckou halou, napomohlo zvýšit dobové normy požadovaných vodních ploch na jednoho obyvatele města zhruba na 25%. Byť toto číslo bylo pro potřeby města stále nedostačující, a přestože kapacita technologického zázemí bazénů byla provedena s ohledem na plánovanou navazující výstavbu letního koupaliště, k realizaci druhé etapy už nikdy nedošlo. Oproti původnímu záměru vytvořit za Lužánkami z urbanisticky nedořešeného území atraktivní rekreační zónu v zeleni, se plavecký stadion stal spolu se sousední gymnastickou halou dalším solitérem bez přímého vztahu k již existujícím sportovištím a bezprostřednímu okolí.

ŠS

Název
Plavecký stadion Ponava

Datace
1967 – 1979

Architekt
Otakar Oplatek

Adresa
Sportovní 116/4, (Královo Pole), Brno, Královo Pole

MHD
Sportovní (BUS 67)

Památková ochrana
Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.