Internát India

Ubytovna pro zahraniční experty patří k prvním realizacím architekta Jana Dvořáka v Krajském projektovém ústavu Brno, tedy Stavoprojektu. Tehdejší prioritou ústavu byla bytová výstavba a Dvořák zde v širším týmu architektů a projektantů pracoval i na sídlišti Staré Brno-jih. V rámci snahy autorů vnést do návrhu nová estetická i konstrukční řešení se zde hlavním tématem stala úprava hojně používaného panelového domu typu G 57, kritizovaného Janem Dvořákem v roce 1959 v časopise Československý architekt: Základním nedostatkem tohoto typu je konstrukční nelogičnost ve spojení dvou svébytných systémů – příčných nosných zdí a obvodových stěn, kde jeden celostěnný panel spočívá na druhém.“ Navržen byl tedy upravený typ s výrazným horizontálním členěním průběžnými parapety a okny, to vše podtrženo ustoupeným soklem domovního parteru. I když se toto řešení se u sídliště Staré Brno-jih nakonec nepodařilo prosadit, uplatnil jej Jan Dvořák právě při stavbě Internátu India.
Investor, První brněnská strojírna, projevil“, dle slov Jana Dvořáka, „pochopení i ochotu vyrobit zařízení k úpravě některých prvků stavby“.Zlepšení, kterému Dvořák připisoval dosažení všestrannéhospodárnostivyšší výtvarné kvality, spočívalo ve spojení příčných nosných zdí a samonosných obvodových panelů v jeden celek. Výsledkem je horizontálně členěný objekt lůžkové části ubytovny, s 240 jedno- a dvoulůžkovými pokoji, s průběžnými hluboce zapuštěnými okny a výraznými parapety, které zesilují plastičnost celého průčelí. Aby nedocházelo k nežádoucím tepelným ztrátám, byly průběžné pásy oken řešeny kombinací otvíravých a pevných skleněných výplní. Ve zlatém řezu je k této šestipodlažní budově kolmo přimknuta jednopodlažní část hospodářská a společenská, jejíž rovněž plastická, ovšem vertikálně členěná, fasáda s hlavní budovou kontrastuje. Hra horizontálních linií – více či méně plasticky členících fasádu – s rytmem vertikál v podobě širokých lizén naznačila architektonický výraz, jímž jsou Dvořákovy stavby typické i v následujících desetiletích. 
Výsledné architektonické řešení je syntézou racionálního uvažování autora odrážející konstrukci objektu i jeho provozní členění a nároků na nový estetický účinek zvýrazněné plasticity fasád typický pro pozdní funkcionalismus. Přísnost a čistota tvarosloví objektu, který svými kvalitami navazuje na brněnskou meziválečnou tvorbu, byly doplněny barevnými akcenty jasně žlutých záclon a tmavomodrých okenních rámů (dnes vyměněných za plastová bílá okna). Různě zatažené nebo stažené záclony pak hrály roli „malířského prostředku oživujícího stěnu“, jak uvádí Alena Konečná v profilu této stavby publikovaném v časopise Architektura ČSSR roku 1967. Podobnou úlohu plnila i oboustranná dekorativní keramická stěna sochaře Ladislava Martínka (1965–1966).Pro interiér oslovil Jan Dvořák malíře Milana Klvaňu k výzdobě vstupní haly a Pavla Navrátila, který vytvořil dvě abstraktní keramické mozaiky (1963) pro společenský sál. Zatímco exteriérová keramická stěna byla z předprostoru objektu, který dnes slouží jako studentské koleje Masarykovy univerzity v Brně, odstraněna, ostatní výtvarná díla zůstala zachována, byť jsou dnes konfrontována s novými funkčními úpravami objektu. Změnou účelu původního společenského sálu na tělocvičnu se díla Pavla Navrátila ocitla v neobvyklém, ovšem ne zcela nežádoucím kontextu. To se nedá říci o jednom z reliéfů Milana Klvani, přes který byla nevhodně druhotně osazena bezbariérová rampa – současná dominanta celého vstupního prostoru. Nicméně i přes řadu stavebních zásahů ponechal současný majitel budovy Správa kolejí a menz Masarykovy univerzity původní architektonický výraz objektu. 

ŠS

Název
Internát India

Datace
1960 – 1962

Typ
Škola, internát

Adresa
Sladkého /13, (Komárov), Brno, Jih

MHD
Komárov (TRAM12)

GPS
N 49°10.38722', E 16°37.72603'