Správní budova

V rámci brněnského výstaviště bylo realizováno i několik staveb inspirovaných Bruselem: pavilon C navržený Zdeňkem Alexou, Miloslavem Matiovským a Ferdinandem Ledererem, v němž autoři rozvíjejí formální rysy pavilonu Z, pavilon X (Antonín Ševčík a Radúz Russ), pavilon B (Zdeněk Alexa a Antonín Nutec) a správní budova mezinárodních veletrhů v Brně podle projektu Miroslava Spurného a Antonína Ševčíka z let 1958–1959. Objekt svou nižší předsazenou jednopatrovou částí navazuje na starší obloukovitou stavbu (Emil Králík, 1928) tvořící hlavní vstup do výstavního areálu a spolu s ní vymezuje velkoryse pojaté kruhové vstupní náměstí, kam byla po skončení Světové výstavy EXPO 58 přenesena monumentální plastika Vincence Makovského Nový věk, osazená původně před hlavním průčelím československého pavilonu. Podélná strana dvanáctipodlažního bloku je koncipována jako kolmice ke kruhu vstupního prostranství. V úzkém průčelí je lokalizován hlavní vstup do objektu směřující do středu tohoto kruhu. Vertikální hmota správní budovy zakončená asymetricky členěnou vyhlídkovou terasou urbanisticky završuje vstupní prostor do výstavního areálu a současně uzavírá několik pohledových os – z ulice Křížkovského, od Mendlova náměstí a ze samotného výstaviště.
Stavba, která se stala „předobrazem desítek kancelářských budov státních podniků po celé zemi – podélná průčelí byla pojednána formou zavěšených fasád“, zároveň naplňuje základní teze vytyčené pojetím československého pavilonu na EXPO 58 o součinnosti architektury s výtvarným uměním. Interiéry byly dotvořeny bohatou výzdobou při uplatnění nákladných materiálů i volnými uměleckými díly: dlažba ve velkoryse dimenzované vstupní hale přes dvě podlaží byla provedena ze tří druhů kamene, podlaha v hale cizineckého střediska, situované v obloukovém křídle budovy, ze čtyřbarevného terazza „dramatických tvarů a křivek“, hlavní schodiště bylo obloženo mramorovými deskami dvou barev, hygienická zařízení opatřena šamotovou dlažbou. Části stěn, stejně jako pilíře kolmo vložené mezi vysoká okna haly cizineckého střediska byly v interiéru obloženy říčními oblázky a v exteriéru odkrývaly režné zdivo. Sloupy byly obloženy jednobarevným umělým mramorem, hlavní pilíře leštěným hliníkovým plechem. Podlahy ostatních prostor a kanceláří byly pokryty Zlinolitem Supper. V souladu s bruselským stylem byla výmalba administrativních prostor provedena v živých latexových barvách.
Stěny v přízemí cizineckého střediska byly vyzdobeny „volnými kompozicemi v různých strukturách“ podle návrhu akademického malíře Jiřího Coufala – mozaikami z mramorových drtí, barevnými sgrafity a kompozicemi provedenými kombinovanou technikou (rákosová stébla v trávě), které se však nezachovaly. V prvním patře haly se dosud nachází rozměrná dekorativní stěna (3 × 8 m) od Oldřicha Vašici provedená techniku mozaiky kombinované se sgrafitem, litým kovem a vkládanými proužky barevných kovů. Podle autorské zprávy zde byla osazena rovněž blíže neurčená volná plastika od sochaře Jiřího Marka, která se však patrně nedochovala. Dnes rovněž nezachovaná výzdoba stěn kinosálu v úrovni prvního a druhého patra dokladovala využívání neotřelých postupů při řešení interiérů – byla realizována přenesením obrazu z negativu přímo do omítky. V rámci terénního výzkumu uskutečněného 26. 8. 2011 jsme objevili dekorativní kompozici na zadní straně segmentové zástěny v přízemí vstupní haly, situované pod kinosálem. Jedná se o rozměrnou kompozici sestávající z trojúhelných a lichoběžníkových tvarů provedenou patrně technikou vrstvení omítek. Nízký reliéf je polychromován v několika odstínech modři. Otvory vyvrtané do stěny prozrazují ukotvení dalších objektů, které se však nedochovaly.
Nedílnou součástí vnitřního prostoru byl také bruselský nábytek navržený Miroslavem Spurným a Antonínem Ševčíkem, kteří jsou také autory koncepce výtvarného řešení objektu.
Přestože budova vzbudila v době svého vzniku obdiv návštěvníků brněnského výstaviště – hrubá stavba byla po odšalování považována dokonce za nejzajímavější výtvarný exponát mezinárodních veletrhů v roce 1959, výtvarné řešení interiérů nebylo po jejím uvedení do provozu pro svou nesourodost, přílišnou okázalost a „chtěnou efektnost“ odbornou veřejností přijato jednoznačně kladně. Ivan Ruller ve své recenzi uveřejněné v roce 1961 v časopise Architektura ČSSR oceňuje urbanistické začlenění objektu do vstupního prostoru výstaviště, jeho hmotové, dispoziční i provozní řešení, stejně jako vnitřní zařízení a nábytek, výtvarné pojetí však hodnotí jako sporné: „Budova vymyká se výrazně běžnému průměru naší výstavby, což konečně vyplývá i z jejího celkem neopakovatelného poslání, ale i z celkové koncepce plné experimentů. Mnohé z nich jsou problematické, vyvolávají četné diskuse, pochyby, kritiku i nesouhlas. Je zde aplikována celá řada prvků u nás jen zřídka používaných, ať už jsou to bohaté vzory dlažeb, abstraktní dekor na stěnách, bohatá barevnost, kombinace různých struktur, fotografie na omítce apod.
V celkové kompozici stavby se uplatňují dobově oblíbené prvky jako pilíře ve tvaru V nebo subtilní spirálovité schodiště dynamicky pronikající prostor vstupní haly, které vyrůstá z původně vodní nádrže. Přes veškeré dobové námitky lze však správní budovu brněnského výstaviště pokládat za reprezentativní příklad přijetí principů bruselského stylu. V důsledku rekonstruce ojektu došlo k odstranění výzdoby kinosálu i dalších prostor. Realizací bruselského stylu dochovaných v původním stavu existuje jen velmi málo. Jedním z nejlépe zachovaných příkladů je brněnský hotel International, jehož výzdoba i umělecká díla, kterými byl v duchu aktuálního uměleckého názoru dotvořen, jsou ve většině případů i nadále jeho součástí.
                                                                                                                             MŽ

 

 

Název
Správní budova

Datace
1958 – 1960

Architekt
(Miroslav Spurný)

Stezka
Výstaviště Brno 1928–2018

Typ
Administrativní budova, polyfunkční dům

Adresa
Výstaviště 405/1, (Pisárky), Brno, Střed

MHD
Křížkovského (BUS 84, 98)

GPS
N 49°11.25718', E 16°35.20637'