Zastřešení velodromu

Historie brněnského Velodromu sahá až do roku 1889, kdy byla na jeho dnešním místě zřízena hliněná cyklistická dráha, lidově zvaná „Baurák“ po svém zakladateli Viktoru Bauerovi, majiteli přilehlých pozemků. Ve 30. letech 20. století k Velodromu s hřištěm přiléhalo již několik staveb, včetně hudebního pavilonu. Jelikož se na východní straně rozkládaly Schreberovy zahrádky, vstup byl tehdy umístěn na severozápadní straně a startoviště se nacházelo v západní části dráhy. Během druhé světové války byla dráha českým cyklistům zabavena Němci a po ní ji do Všesokolského sletu roku 1948 využívala Sokolská jednota III.

První poválečné úpravy započaly až roku 1951, kdy byla za účasti dobrovolníků položena asfaltová dráha o šíři 6 metrů, navržená inženýrem Jaroslavem Chlubnou. Tato dráha, jež se ukázala pro svůj zdrsněný povrch jako pomalá a nebezpečná, byla opatřena bariérou, dále místním rozhlasem, šatnami se sociálním zařízením, stupňovitým hledištěm a osvětlením na vysokých železných sloupech. Tehdy se areál Velodromu rozrostl východním směrem do míst původní zahrádkářské kolonie. Roku 1957 byla postavena nová hladká betonová dráha s kamenným základem široká 7 metrů, čímž došlo i ke zvýšení zatáček. V té době začala Velodrom spravovat nově vzniklá tělovýchovná jednota Favorit, které přinesla vysoká návštěvnost v následujících letech velké výnosy. Začalo se pomýšlet na vybudování kryté dráhy, jež by mohla hostit světový šampionát v roce 1969.

Mezi lety 1967–1969 prošel brněnský Velodrom zásadní přestavbou ve dvou etapách, jejíž celkový návrh zpracoval brněnský Stavoprojekt. V první fázi výstavby vznikla hlavní budova s kancelářemi, restaurací a společenskými prostory, došlo také k rozšíření starších šaten se sociálním zařízením. V západní části areálu byla postavena hospodářská budova s kancelářemi, dílnami, boxy motorových vodičů a tělocvičnou se zázemím. Podle projektu inženýrů Karla Cibuly a Jaroslava Chlubny byla znovu upravena cyklistická dráha, jež byla rozšířena na 8 metrů a zkrácena na 400 metrů. Dráha s klopením 34 stupňů byla na vnitřní straně opatřena třímetrovým bezpečnostním asfaltovým pásem a pod její úrovní vznikl podchod a příjezd ze západní strany.

Během druhé stavební etapy dostal Velodrom zastřešení a nové osvětlení, byly zřízeny kabiny pro rozhlasové i televizní štáby a celé sportoviště získalo nové oplocení. Tehdy byla jižně od Velodromu vystavěna cyklistická vesnička s recepcí, společenskými prostorami, sklady, minigolfovým hřištěm a budovou sauny, která v současnosti funguje jako ubytování pro veřejnost.

Za návrhem současné podoby Velodromu s potřebným zázemím a zastřešením stojí architekt Mojmír Korvas. Konstrukčním a statickým řešením ocelového skeletu nesoucího střechu se dále zabývali profesor Ferdinand Lederer, vedoucí katedry ocelových konstrukcí na brněnském VUT, a inženýr Jiří Lefner, pracovník konstrukce mostárny Královopolské strojírny. Ta vyrobila jednotlivé díly ocelové konstrukce, jež byly z výroby postupně dováženy na Velodrom, kde je pracovníci Chemontu Brnopod vedením Josefa Ulče staršího smontovali v rekordně krátkém čase.

Nad dráhou a tribunami vznikla plochá střecha, jež se nepatrně svažuje k vnější straně. Proměnlivá výše násypu tribuny ovlivňuje výšku jednotlivých sloupů, které jsou symetricky rozmístěny po jeho vnějším a vnitřním okraji. Tyto stojky nesoucí střešní vazníky jsou zakotveny v opěrných zdech a železobetonových základech hlediště. Vnější věnec sloupů mimo jiné utváří skelet pro obvodové stěny velodromu z vlnitého plechu. Vazníky nesoucí lepenkovou krytinu na dřevěném bednění přesahují tribunu a zastřešují i cyklistickou dráhu.

Brzy po dokončení zastřešení se začaly objevovat vady ve střešní krytině a do tribuny začalo zatékat. Tyto nedostatky byly v 70. letech odstraněny, střešní krytina a bednění byly obnoveny. Původní ocelová konstrukce střechy je dochovaná do dnešní doby, patrné napadení povrchovou korozí nikterak neohrožuje její životnost. Barevnost povrchové úpravy jednotlivých stavebních prvků není původní, uplatňovaly se zde tóny bílé, šedé, hnědé, oranžové a žluté barvy. Mladší osvětlení dráhy pomocí reflektorů zavěšených přímo na střešní nosníky stavbu vizuálně nepoškodilo, podélná svítidla nad tribunami jsou původní. Na železobetonové tribuně je zachována pouze část sedadel vyrobených dle Korvasova návrhu. Zajímavé je dobové ornamentální kování na bráně hlavního a bočního vjezdu, které se uplatňuje i ve výplni oddělující tribunu od vstupu do restaurace. Ta v dnešní době funguje jako hudební klub s názvem Favál podle slangového označení Velodromu.

Na brněnský Velodrom, nejstarší existující cyklistickou dráhu v Evropě, je aktuálně zpracováván demoliční výměr. Jeho betonová dráha ani zastřešení již neodpovídají standardům vrcholné cyklistiky. V brněnském Komárově je proto plánována výstavba nového plně krytého velodromu, jehož dráha bude mít dřevěný povrch a dnes již standardní délku 250 metrů.

 
Zdroje

Brněnský Velodrom lepší než Vigorelli?, Cyklistika LXXXVI, 1969, č. 5.

Archiv TJ FAVORIT Brno, kompletní projektová dokumentace, 1967–1991.

Ústní sdělení Ladislav Kolegar, TJ FAVORIT Brno, Křížkovského 22, Brno, 2. 5. 2018 a 10. 5. 2018.

Ústní sdělení Vlastimil Vohlídal, Královopolská strojírna, a. s., Křížkova 68, Brno, 4. 5. 2018.