Rychlostavba Olomoucká

Dislokace bytové výstavby v Brně byla od konce 50. let určena novým směrným plánem vytvořeným v Krajském projektovém ústavu výstavby měst a vesnic v letech 1956–1957 pod vedením architekta Františka Kočího, jehož koncept byl vypracován v roce 1952 v národním podniku Stavoprojekt kolektivem architekta Bohumila Turečka. Prvopočátky využívání betonových konstrukčních systémů při realizaci bytové výstavby spadají do poloviny padesátých let, kdy vznikaly převážně solitérní stavby nebo menší obytné celky. V době, kdy jsou v Brně – byť v daleko menším měřítku než v nově budovaných průmyslových centrech „výstavby socialismu“ – ještě stavěny superbloky v „překonaném“ historizujícím konceptu socialistického realismu, se již v závislosti na politické revizi začínají provádět stavby odlišné technologické povahy i architektonického výrazu. Toto mezidobí charakteristické překotnou snahou o prefabrikaci a typizaci předcházelo prvnímu uplatnění panelové výstavby ve větším rozsahu, k němuž v brněnském prostředí došlo po roce 1959 na sídlišti Juliánov.
Signifikantním příkladem „rychlostavby“, jejíž architektonický výraz „jako by ani neexistoval“, neboť je plně podřízen použitému konstrukčnímu systému a tezi o industrializaci stavebnictví, je tzv. blok E vybudovaný v letech 1959–1961 na sídlišti Olomoucká podle směrného plánu Františka Kočího a Zdeňka Kubíčka na volné pohledově exponované ploše při výjezdu z města v Brně-Černovicích. Realizace projektu, na němž se spolupodílel právě architekt Kubíček, je typickým výsledkem snahy o údernické překonávání rekordů. Na Olomoucké byla podle sovětského vzoru proudovou metodou postavena rychlostavba typu G57 pod heslem „37 bytových jednotek za 36 dní“, koncipovaná jako tři ustupující bloky spojené do podélného objektu s průčelím členěním lodžiemi. Pozemek byl vybrán 23. července 1959, stavba byla zahájena 27. téhož měsíce. Do užívání byla předána 5. září 1959 za účasti ministra stavebnictví Oldřicha Berana.
Podobně jako v případě bytového domu ve Fišově ulici byla i výstavbě na Olomoucké věnována velká pozornost v odborném tisku i v podnikovém časopisu Pozemních staveb, neboť se jednalo o propagační akci plánovanou s výraznou politickou podporou. Tematizována byla především maximální úspora materiálu a efektivní rozvržení pracovních sil dané proudovou metodou výstavby, přičemž architektonicky chudé řešení zůstalo příznačně bez odezvy.