„Vážený pane architekte! Možná Vás bude zajímat, že ve Vámi postavené a v horním patře také zařízené vile již nějaký čas bydlím, a sice se svou ženou a dětmi. Teprve dlouhodobým pobytem v tomto domě jsme si uvědomili, kolik moderního komfortu jste do něj vložil. Kdyby dům nestál uprostřed kulturní pustiny, ale např. v Grinzingu pod Bellevue s vyhlídkou na Vídeň, bylo by to přirozeně ještě nesrovnatelně příjemnější. Ovšem tam působí kontrast tím spíše silněji. Životní hodnoty, které tímto způsobem člověk získává, se vůbec nedají v číslech vyjádřit.“
Dopis Viktora Bauera ml. Adolfu Loosovi ze dne 14. 1. 1919, Dagmar Černoušková, Areál cukerní rafinerie v Hrušovanech u Brna. Vila ředitele a hlavní tovární budova, in: Jindřich Chatrný – Dagmar Černoušková (eds.), Brněnské stopy Adolfa Loose, Brno 2010, s. 51–62, cit. s. 60.
Vila ředitele cukerní rafinerie v Hrušovanech u Brna, jejímž architektem je Adolf Loos, nahradila starší ředitelskou vilu z konce 19. století, která se rovněž nacházela v blízkosti továrního areálu. Projekt vznikl patrně již v roce 1913. Financovala ho akciová společnost Hrušovanská cukerní rafinerie, v jejímž představenstvu nahradil otce po jeho smrti Viktor Bauer ml., který kontakt s Loosem zřejmě zprostředkoval. Výstavba proběhla v následujícím roce a dům dostal č. p. 214.
Patrně díky modernímu vzhledu stavby, jímž se vymykala nejen skromným rodinným domkům v obci, ale i výstavbě v nedalekém Brně, byl dům v minulosti mnoha odborníky mylně datován. K jeho výjimečnosti přispívala prostá bílá fasáda bez dekoru, symetricky komponované průčelí s dvojramenným schodištěm a dvě zrcadlově orientované terasy, které byly přístupné z ložnic v prvním patře. Naprosto originální bylo ale řešení střechy, jež byla navržena jako pochozí střešní zahrada, která z této stavby činí zřejmě nejstarší obytný dům s plochou střechou na území dnešní České republiky. Vzhled ředitelské vily tedy v mnoha ohledech předznamenával architektonické trendy, které měly teprve přijít v druhé polovině 20. let. O původní podobě interiérů nemáme bohužel příliš mnoho dokladů. Navzdory necitlivé přestavbě z konce 70. let je však jasné, že zde architekt nepoužil své slavné prostorové řešení zvané Raumplan, tak jak jej známe z Müllerovy vily v Praze. Ve zvýšeném přízemí byl situován úřednický provoz s písárnou. Patro bylo určeno pro bydlení. Známá je pouze podoba vstupní haly se schodištěm obložené tmavým táflováním. Nově byly objeveny snímky jídelny s prosklenou nábytkovou stěnou a také dvě fotografie střídmě a účelně vybavené koupelny.
Po vyhlášení samostatného Československa se Viktor Bauer ml. coby tehdejší ředitel správní rady rafinerie vydal do Hrušovan, aby zjistil, v jaké kondici se firma po válce nachází. Ubytoval se v ředitelské vile a po čase se k němu připojila i manželka s dětmi, o čemž svědčí unikátní série fotografií pořízených z kraje roku 1919 v okolí domu. V lednu napsal Loosovi dopis, v němž ocenil kvalitu architektury a oznámil mu, že by jej rád zapojil do plánované úpravy interiérů zámku v Kuníně. Protože měl mladší syn Hellmuth nastoupit v září k povinné školní docházce, rodina se v Hrušovanech dlouho nezdržela: „[P]o uplynutí půl roku, ve kteréžto době podařilo se mi získati nového ředitele, mohl jsem přesídliti do Brna, abych se věnoval jiným, mne již očekávajícícím úkolům,“ uvádí ve svých vzpomínkách Viktor Bauer. Je pravděpodobné, že k úpravě zámku v Kuníně nakonec nedošlo, Bauerovi si však počátkem 20. let nechali Loosem adaptovat zámeček na Starém Brně.
JK