Rychle se rozvíjejí průmyslové Brno 19. století myslelo rovněž na hygienu svých občanů a budovalo tak síť veřejných městských lázní, nahrazujících často chybějící koupelny v městských domech. V centru města byly již roku 1860 zřízeny Dianiny lázně na ploše někdejší zahrady kostela sv. Jakuba. K jejich modernizaci a zvětšení došlo v letech 1905–1907 podle projektu architekta Huberta Gessnera. Lázně určené především středním a vyšším vrstvám nabízely parní procedury, sprchy a vany. Budova lázní byla těžce poškozena bombardováním na konci druhé světové války – zůstala stát v podstatě jen snížená obvodová zdiva se zbytky vnitřní dispozice včetně bazénu.
Poválečná obnova podstatně zjednodušila Gessnerovu fasádu a snížila objekt o jedno podlaží. Proběhla rekonstrukce bazénu, patrně v jeho původních rozměrech, stejně jako ochozu obepínajícího bazén. V interiéru se z původní stavby dochovaly některé architektonické detaily – například geometricky členěné podhledy ochozu nebo hlavní schodiště se zábradlím, jehož horizontální pruty zakončují stáčené voluty. Po roce 2000 byla obnovena původní podoba fasády památkářskou rekonstrukcí na základě historických fotografií.
Hubert Gessner patřil mezi nejvýraznější moravské žáky vídeňského secesního architekta Otty Wagnera. Gessnerův styl na začátku 20. století přinesl na Moravu prvky moderní geometrické secese, které můžeme pozorovat rovněž na budově lázní. Spodní podlaží průčelí člení mohutná pásová bosáž, horní předsazené patro vynáší krajkovitě vykrojená římsa. Charakter fasády umocňovaly rovněž geometricky skládané okenní tabulky, mříže balkonků horního patra nebo mohutné šambrány půlkruhově zaklenutých oken tamtéž. Původní průčelí mělo více dekorativní charakter, dnešní stav poznamenaný přestavbami v průběhu druhé poloviny 20. století však Gessnerovu architekturu úspěšně rehabilituje.
Matěj Kruntorád
