V letech 1904–1905 si brněnský lékař František Hora nechal na tehdejší třídě Františka Josefa postavit stavitelem Josefem Müllerem nájemní dům pro sebe a svoje sourozence, ve kterém měl v prvním patře kromě bytu umístěnou i ordinaci. Stavitel Müller praxi získal v kanceláři svého strýce, významného brněnského architekta a stavitele Franze Pawlu, kde se také setkal s kvalitními ukázkami tehdy velmi moderní secesní architektury. U Horova domu se zřejmě částečně inspiroval nedaleko stojící Gessnerovou Okresní nemocenskou pokladnou. Průčelí vychází z klasického palácového rozvrhu se dvěma arkýři umístěnými v krajních okenních osách. Fasáda je přehledná, šestiosá, o pěti nadzemních podlažích. V tom nejvyšším jsou umístěna úzká střílnová okna, vedoucí původně do půdy, a nad nimi je vysazena mohutná korunní římsa nesená kovanými konzolami. Oba arkýře jsou v nejvyšším patře ukončeny balkony s umělecky kovaným zábradlím z dílny Vincence Urbanovského. Plocha fasády je provedena v omítce doplněné keramickým obkladem hnědé a zelené barvy. Dvouramenné schodiště situované do dvora je lemováno původním secesním zábradlím. Na podlahách je použita ornamentální keramická dlažba. V každém patře jsou vždy dva byty, které se do schodiště obracejí oknem pokoje pro služku. Atypicky je řešené pouze první patro s bytem a ordinací stavebníka.
Dům dodnes patří potomkům stavebníka. V období socialismu byl pod správou Okresního podniku bytového hospodářství (OPBH). Majitel sice byl vlastníkem domu, ale regulované nájemné musel odevzdávat na vázaný účet OPBH, a tím pádem na údržbu domu nezbývaly téměř žádné finance. Průběžně byl také na majitele vytvářen tlak, aby nemovitost bezplatně převedl OPBH. Majitel tlaku nepodlehl a rodině doktora Hory se podařilo dům udržet až do revoluce. Po převratu, když se situace zkonsolidovala, přistoupili majitelé ke generální velmi citlivé rekonstrukci celého domu. V interiérech muselo být opraveno kované zábradlí, ve kterém chyběly původní výplně ve tvaru květin. Veškeré vedení elektřiny a plynu bylo umístěno do zdí. Byly repasovány vnitřní dveře. Největším problémem byly chybějící obkladačky jak v chodbách, tak na fasádě. Majitel se tedy obrátil na Výzkumný ústav keramiky v Horní Bříze, kde na zakázku vyrobili všechny chybějící obklady a dlaždice, přičemž jedna šarže byla vyrobena i s patinou, aby byl celkový výsledek vizuálně dokonalý. Během rekonstrukce byla objevena také původní secesní výmalba schodiště. Podle ústní tradice v rodině se na návrhu domu podílel architekt Dušan Jurkovič, osobní přítel doktora Hory.
Sousední dům Karla Andreska vznikl podle návrhu Josefa Müllera ve stejné době jako dům Františka Hory. Je o jedno patro vyšší a v nejvyšším patře je umístěna lodžie akcentovaná lichoběžníkovým štítem. Liší se však řešením fasády i dispozice, jež se ještě více přibližuje nedaleké Gessnerově stavbě. Arkýře nejsou umístěny do krajní okenní osy, ale do druhé, kde lemují okna schodiště, které je v tomto případě otočeno směrem do ulice a jeho rozměrná okna rytmizují střed fasády. Keramická výzdoba fasády je obdobná jako u sousedního Horova domu, pouze nad hlavním vchodem je celoplošný keramický ornament. Oproti Horovu domu je parter věnován obchodním prostorám.
MK
