Dům v přímém sousedství minoritského kláštera byl postaven v roce 1904 na velice úzké středověké parcele na místě staršího asanovaného objektu, jeho fasáda je pokryta bohatou štukovou secesní výzdobou. Autor domu Charlotty Deutschové Maximilian Leopold Matzenauer se inspiroval wagnerovskou vídeňskou secesí a jejím sklonem k určitému geometrismu, ale současně je tu patrná i inspirace francouzským art nouveau s jeho florální přebujelostí. Od druhého patra výše vystupují z omítaných ploch výrazné cihlové detaily jakoby armování, k efektu přispívají ještě přiznané ocelové překlady nad okny s pozlacenými nýty. Mezi tím je na fasádu aplikován velmi stylizovaný florální dekor, vzdáleně připomínající vinné hrozny (snad jako odkaz na podnikání rodiny Deutschovy, které patřil lihovar na Pekařské ulici), doplněný o pozlacené masky připomínající boha Bakcha a dva věnce se zlaceným detaily.
Obchodní parter byl v devadesátých letech 20. století přestavěn a vybaven výrazným postmoderním dekonstruktivistickým výkladcem.
V interiéru se zachovalo několik původních detailů: Například secesní vyřezávané dveře, jejichž dřevěný překlad opakuje motiv štukové výzdoby římsy pod stropem. Čtyřramenné schodiště lemuje původní litinové zábradlí v secesním tvarosloví a na chodbách se zachovaly dva druhy téměř nepoškozených dlaždic. Do většiny bytů vedou také původní dvoukřídlé špaletové dveře. Schodiště je kromě oken do dvora prosvětleno stropním světlíkem.
Martin Koplík
