Nájemní dům Moritze Schrattera s kavárnou „Margarettenhof“

 Nároží směřující do Jakubského náměstí z ulic Kozí a Běhounské patřilo mezi parcely zastavěné od středověku. Před asanací brněnského historického jádra zde stával dvoupodlažní barokní dům, někdejší hostinec U Zlaté studně svým názvem odkazující na  před ním stojící kašnu. Na konci 19. století si v něm Anton Spranz zřídil kavárnu, která se stala oblíbeným místem zejména důstojníků rakousko-uherské armády (ubytovaných v sousedních kasárnách, zřízených z areálu bývalého jezuitského kláštera). Spranz s rodinou, ale i ostatní zaměstnanci kavárny, včetně kuchařek, v domě také bydleli. Tento objekt, určený k asanaci, roku 1905 zakoupil advokát Moritz Schratter se svou ženou Margarethe, kteří vlastnili sousední dům č. 12. Regulační plán nastavil nové urbanistické poměry kolem kostela sv. Jakuba, kde vzniklo prostornější náměstí, jemuž musela ustoupit uliční čára původní zástavby. Uvolněná parcela po nárožním objektu skýtala diametrálně odlišné podmínky pro novou výstavbu. Dům, který si Schratter objednal u Maxima Johanna Montera, si musel vystačit sice s o něco menší parcelou, mohl však vyrůst o poznání více do výšky. Vznikla tak šestipodlažní budova s přízemím zčásti děleným mezaninem na dvě patra. Majitel domu totiž chtěl uchovat pohostinskou a kavárenskou tradici místa stojící v tradičním promenádním prostoru brněnských Němců.
Architekt Monter studoval na pražské technice, po úmrtí Germana Wanderleye zaujal jeho profesorské místo na brněnské průmyslovce a v Brně začal i projektovat. Schratterův dům Magarettenhof patřil mezi jeho první brněnské realizace, a především díky vhodným urbanistickým podmínkám k těm z nejzdařilejších, dům pojal jako Gesamtkunstwerk, navrhl jej včetně uměleckořemeslného vybavení i výmalby. V architektonickém návrhu pracoval s navzájem se prolínajícími ovály, které se na fasádách projevují zaoblenými nárožími a mělkými oblými rizality nesoucími nestejně vysokou korunní římsu. Architektura domu je v souladu s dobovým secesním stylem plynoucí v ladných křivkách, bohužel výrazně narušených mladším masivním parterem zakončeným hmotnou hranolovou římsou. Fasády člení řada dekorativních prvků vycházejících z principů geometrické secese vídeňské a mnichovské školy. Vegetabilní a čistě ornamentální dekor doplňují ženské busty s květinovými věnci, okřídlené dětské hlavičky nebo květinové vázy. Ústřední motivem do náměstí směřující fasády je rozměrný reliéf ženské postavy s dítětem a pávem na zlatém pozadí. S velkou pravděpodobností se jedná o alegorickou postavu Venuše s Kupidem, tedy bohyně lásky se svým synem. Je možné, že tím chtěl stavebník vyjádřit náklonnost ke své ženě, po které celý dům i kavárnu pojmenoval Margarethenhof, tedy Markétin dvůr.
Interiér kavárny roku 1911 upravoval ve stylu art-deco architekt Bohumír F. Čermák, ale celý parter byl v průběhu první republiky přestavěn doposud neznámým architektem funkcionalisticky. Kavárna patřila nadále mezi oblíbená místa zejména vyšší střední třídy, scházel se zde například německý šachový kroužek (Deutscher Schachverein). Na honosný podnik, navštěvovaný elitami, za první republiky navázala kavárna Adria a dnes cukrárna stejného jména.

Matěj Kruntorád