Skupina nájemních domů Adolfa Bachera a Karla Pětníka

Blok domů mezi ulicemi Masarykovou a Radnickou má v rámci centra Brna mimořádnou pozici danou sousedním komplexem budov Staré radnice. Před asanací zde stávala dvacítka domů různých velikostí a obě ulice propojovala úzká zalomená ulička, zvaná Ševcovská, ústící do Radnické úzkým domovním průchodem. Z dnešního nostalgického úhlu pohledu se jednalo o malebné a fotogenické místo, avšak hygienické podmínky a stav domů neodpovídaly požadavkům moderního města. Po roce 1905 proto celý blok padl za oběť asanaci. Otevření území umožnilo navrhnout novou urbanistickou strukturu, vyvolanou požadavkem městského stavebního ředitele Hanse Kellnera spočívajícím v přesunutí Ševcovské uličky (dnešní Průchodní) tak, aby ústila přímo naproti portálu Staré radnice. Čtyři domy tvořící průchod z Masarykovy, celou ulici Průchodní a nároží s Radnickou a Zelných trhem zbudovali jako výhodnou investici stavitelé Adolf Bacher a Karel Pětník podle návrhu Maxima Johanna Montera v letech 1909–1912. Monter architekturu absolvoval na pražské technice a po praxi v Německu a Haliči působil od roku 1904 v Brně. Bacher studoval na brněnské německé technice a spolu s Pětníkem, působícím v technickém oddělení moravského místodržitelství, založili prosperující stavební firmu. S Monterem spolupracovali na řadě dalších zakázek.
Architekt si při navrhování domovního bloku musel poradit s několika výzvami. Dvě fasády totiž směřují do hlavních městských prostorů Masarykovy ulice a Zelného trhu, ostatní ale tvoří spíše intimní prostředí ulic Radnické a Průchodní, kde musí „soupeřit“ o pozornost s věží Staré radnice a s portálem od Antona Pilgrama. Monterovo řešení však s těmito východisky počítá a pozdně gotický radniční portál respektuje jako středobod urbanistické koncepce a nesnaží se s ním nijak soupeřit. Fasády se zaoblenými nárožími člení arkýře a mělké rizality, trojrozměrné prvky tvoří nejen architektonické dekorativní motivy, ale i různá hrubost omítek. Zcela výjimečné je vědomé poukázání na asanací zmizelou zástavbu – tu na fasádě do Zelného trhu připomíná dvojice štukových reliéfů. Tato fasáda navíc nabízí nejpropracovanější architektonické řešení s akcentováním nároží nestejně vysokými hmotami a ryze secesní rostlinnou výzdobou a ženskými bustami.
Rovněž interiéry nabízí velkorysá řešení, která musela působit se starou zástavbou v obrovském kontrastu. Zaoblené schodišťové útvary obcházely centrální výtahové šachty – u domu Masarykova 6/Průchodní 2 již dnes bez výtahu, zato se zachovalými původními mřížemi. Společné prostory mají původní dlažby a obklady, původní jsou rovněž dveře do jednotlivých bytů nebo kovaná zábradlí schodišť.
V domech byly od počátku nájemní byty a komerční prostory v přízemí, které je často mezaninové a umožňuje tak využít dvě podlaží. Dům ústící na Zelný trh využíval Ústřední svaz německých zemědělských společenstev na Moravě a ve Slezsku (Zentralverband der deutschen landwirtschaftlichen Genossenschaften Mährens und Schlesiens), který zde provozoval Agrární banku. Na Radnické 9 měl obchod s punčochovým a sportovním zbožím Zuisch a Heller, do ulice Masarykovy (do roku 1918 Ferdinandovy) ústila provozovna záložny. Dnes tyto citlivě udržované domy slouží podobným funkcím a patří mezi nejvýraznější příklady architektury vzešlé z brněnské asanace.

Matěj Kruntorád