Stavebníkem a stavitelem čtyřpatrového nárožního domu z let 1910–1911 byl Friedrich Wilhelm (tedy Fritz) Schmeer, navrhujícím architektem Vladimír Fischer a autorem sgrafita, jež mu dalo jméno, malíř Jano Koehler. Ve spolupráci německého stavitele Schmeera a českého architekta Fischera byla tehdy postavena celá část domovního bloku sestávající z pěti domů na liché straně Smetanovy ulice, č. 41−49 mezi Botanickou 4 a Cihlářskou 11, a navazujícího domu Cihlářská 13. Oba vybudovali více než tři desítky nájemních domů v několika brněnských lokalitách, avšak nejhonosnější z nich je právě tato skupina.
Schmeer si dům, jenž dominuje celému bloku na jihozápadní straně, zvolil za své sídlo a žil v něm až do smrti roku 1941. Se svou rodinou obýval čtrnáctipokojový byt ve zvýšeném přízemí; z jeho dřevem táflovaného salonu s vitrážovými okny se dochovalo obložení stropu. V domě sídlila i jeho stavební firma a svým dvěma dcerám dal jako věno byty v patrech. Dům poskytoval veškerý komfort, včetně jednoho z prvních výtahů v Brně.
Švédský dům je ve srovnání se současně postavenými domy na Smetanově ulici 43–49 kompaktnější, protože vymezuje nároží, ač tu nechybí arkýř a ve směru do Botanické ulice – k Tyršovu sadu – dokonce čtyřpodlažní čtyřosá arkádová lodžie s hrázděnými stropy (a horním proskleným), jež upomíná na nádvoří renesančních zámků nebo na architekturu velkých lázeňských měst. V nároží je značná plocha o výšce dvou pater vyhrazena pro Koehlerovo sgrafito; ve stylizaci grafických listů z třicetileté války znázorňuje poslední švédský útok na Brno 15. srpna 1645, jehož odražení bylo považováno za zázrak a nejdůležitější událost v historii města. Dekorativní rám této scény v technice barevného sgrafita zahrnuje portrétní medailony hlavních vojevůdců obou stran a brněnské palladium – obraz Panny Marie Svatotomské. Drobnější ornamentální sgrafita od stejného malíře zdobí některé další části průčelí, a zjemňují tak monumentalitu této architektury, vystupňovanou masivní bosáží v nároží a kolem vstupního portálu.
Pro oproštěný, věcný ráz budovy, odpovídající pozdní geometrické secesi tzv. stylu 1910, je důležité střídaní struktur omítek, malebný obrys komínů a různé hravé detaily, jakož i moderní ztvárnění čtvrtého patra s černobílou šachovnicí mezi dvěma toskánskými římsami, asociující vídeňskou secesi Josefa Hoffmanna. Na místě sousedního domu z roku 1935 (navrženého architektem Otto Eislerem, Botanická 6) měl Švédský dům původně zahradu s dvěma kamennými sochami od Ferdinanda Winklera z Vídně (od něj pocházela i bronzová soška Fortuny v salonu). Honosný charakter domu je stále patrný i ve společných prostorách: vstupní chodba má kamenné obložení a štukovou výzdobu, schodiště secesní zábradlí a vnitřní okna na jeho podestách zdobí vitrážové výplně. V letech 2016–2018 byl citlivě opraven vnější plášť budovy, přičemž byla restaurována Koehlerova sgrafita.
Přímo přes ulici stojí školní budova (Botanická 2 / Antonínská) postavená v letech 1902–1903 jako česká státní reálka rovněž podle Fischerova projektu a také zdobená dvěma Koehlerovými barevnými sgrafity.
AF
