Nárožní nájemní dům pro Ernsta Roberta Hannaka navrhl architekt a profesor státní německé průmyslové školy v Brně Maxim Johann Monter a realizoval jej stavitel Adolf Bacher, který s Monterem pravidelně spolupracoval. Objekt nájemního domu z roku 1908 se stal výraznou urbanistickou dominantou Kapucínského náměstí.
Novostavba souvisela se vznikem Muzejní ulice, která byla do té doby z větší části zastavěna. Po demolici původních objektů se odkryl pohled na katedrálu sv. Petra a Pavla, který byl současníky velmi kladně hodnocen: „Při příležitosti demolice domů 6 a 7 na Kapucínském náměstí se naskytl krásný výhled na přebudovanou katedrálu, jehož zachování z hlediska vytvoření krásného obrazu města se jeví jako velmi žádoucí“ (Gemeinde-Verwaltung und Gemeinde-Statistik der Landeshauptstadt Brünn, 1907, s. 13). Maxim Monter tak při projektování nového nájemního domu kladl největší důraz na jeho urbanistické zasazení. Navrhl jej tak, aby vynikl nejvíce exponovaný pohled od východu, tedy zespodu od ústí Masarykovy třídy do Kapucínského náměstí, a aby nově vytvořený průhled k Petrovu zůstal zachován. Na Monterově nájemním domě tak lze obdivovat mimořádné urbanistické cítění, se kterým je novostavba včleněna do náměstí, její zaoblené nároží rámuje siluetu katedrály rýsující se v pozadí. Monterovy plány i fotografie novostavby byly publikovány v prestižním vídeňském časopise Der Architekt, který ocenil kvalitu architektonické formy i městotvorný přínos. O domě se pochvalně zmiňoval i biografický článek věnovaný Monterově tvorbě v brněnském deníku Tagesbote. Čtyřpatrový nárožní dům má dvě nestejně dlouhá průčelí spojená konvexně zaobleným nárožím formovaným jako věž završená kuželovou stříškou s makovicí. Tříosé průčelí do Kapucínského náměstí zdobí oblý arkýř se sdruženými okny, nad nímž se v nejvyšším patře původně nacházela otevřená (dřevěná) lodžie. Pro Monterovu tvorbu je charakteristické použití okenních otvorů různých šířek i tvarů, okna jsou pravoúhlá, segmentově i půlkruhově završená, s plastickými šambránami. Nadsvětlíky oken arkýře byly původně členěny drobným čtverečkovým rastrem, jenž se nedochoval. Střední osu nad arkýřem a lodžií završuje dřevěná stříška, a výše nad ní dřevěný štít s trojdílným oknem. Čtyřosé průčelí do ulice Muzejní od prvního patra akcentuje centrální arkýř se schodišťovým tělesem. Pravá nižší osa arkýře s úzkými okénky je ztvárněna jako polygonální útvar zastřešený věžičkou, vetknutý do ustupujícího nároží. Hlavní vstup do domu je veden z ulice Muzejní, dvouramenné schodiště do pater má secesní kovové zábradlí. V parteru jsou dochovány původní výkladce i vstup do obchodních prostor, dnes využívaných jako kavárna, z Kapucínského náměstí.
Na mimořádně hodnotném průčelí můžeme ocenit výrazné strukturování hmot a současně jejich vyváženou kompozici, dynamiku, kterou vnáší konvexní nároží, a zároveň harmonický účinek celku. Stavbu lze včlenit do proudu dobové architektury, která historizující tvarosloví výrazně oprošťuje a geometrizuje, a zároveň redukuje štukový dekor. Na domě Kapucínské náměstí 7 je ornament téměř úplně potlačen, fasáda využívá pouze rozdílné vizuální působení hrubé a hladké omítky a získává tak střídmý modernistický charakter. Pro Montera jsou rovněž příznačné romantizující malebné prvky, jako členité střechy s věžovitým zastřešením, okna různých tvarů, štíty, arkýře a dřevěné lodžie.
Svou formou je dům na Kapucínském náměstí 7 velmi blízký dalším Monterovým brněnským stavbám, zejména skupině nájemních domů Adolfa Bachera a Karla Pětníka mezi Radnickou, Zelným trhem a Masarykovou z let 1909–1912 (Masarykova 6, Průchodní 1–2, Radnická 11, Zelný trh 19–20), u nichž nacházíme obdobné rozvržení hmot i architektonické detaily a shodný důraz na urbanistické hledisko novostaveb.
Pavla Cenková
