Uprostřed západní strany ulice Vachovy stojí čtyřpatrový nájemní dům s pozoruhodným modernistickým průčelím, jehož stroze působivý výraz určuje dominantní arkýř završený asymetrickým štítem. Autorství domu je spojováno s produktivním brněnským stavitelem výrazného secesního rukopisu Maxem Matzenauerem.
Maxmilian Leopold Matzenauer pocházel z brněnského stavitelského rodu, vystudoval německou státní průmyslovou školu v Brně a patrně též zdejší polytechniku. V první dekádě 20. století navrhl a postavil na stavebních parcelách asanovaného jádra Brna celou řadu obytných staveb. Epicentrum jeho stavebních aktivit se nacházelo poblíž ulice Kobližné. Zde roku 1906 zakoupil od města stavební pozemek na roku ulic Kobližná a Vachova, na kterém vybudoval rozlehlý dvoukřídlý nájemní dům (Vachova 36/1). Na druhém konci Vachovy ulice navrhl nájemní dům pro stavitele Adolfa Bachera (Vachova 43/5), jehož secesní fasády spínané mohutným věžovitým nárožním arkýřem jsou i autorem signovány (Fecit 1906. / Matzenauer). Matzenauer byl také stavitelem i stavebníkem části domů na protější straně ulice.
V případě domu Vachova 39/3 je ale jeho autorství sporné. Architektonický ráz průčelí stavby je kontrastně odlišný od obou Matzenauerem navržených sousedních objektů s výrazně secesně dekorovanými a bohatě strukturovanými fasádami.
Strohá monumentalita průčelí Vachovy 3 je zdůrazněna mohutným arkýřem zaujímajícím celou šíři fasády kromě postranních os. Hmota arkýře je komponována zcela asymetricky, je odlehčena hrou nepravidelných geometrických tvarů – hrana arkýře je na jednom místě zkosena, aby záhy přecházela gotizujícím trojúhelníkovým štítkem v pravoúhlé nároží. Okenní otvory různých tvarů jsou rozmístěny v nepravidelných kombinacích a vrcholový trojúhelníkový štít vlevo doplňuje otevřená pravoúhlá lodžie, jejíž vyřezávaný překlad je podpírán dvěma páry sdružených dřevěných sloupů. Kontrast hrubě strukturovaného omítnutí a hladkých šambrán a rastrů mnohatabulkových okenních výplní pak představují jediné další dekorativní prvky modernisticky lapidární fasády.
K řešení otázky původce této zajímavé architektury může přispět dobový tisk. Výroční zpráva státní německé průmyslové školy v Brně z roku 1909 informuje, že profesor Monter vypracoval plány a řídil stavbu obou domů císařského rady Jaumanna v Krapfengasse (Kobližná) a Wiesergasse (Dvořákova) v Brně a navrhl fasádu Bacherova domu v Reissiggasse (Vachova). V roce 1909 je Adolf Bacher uveden jako majitel domu Vachova 43/5, prokazatelně navrženého Maxem Matzenauerem, a byl rovněž vlastníkem objektu na adrese Vachova 39/3, kde je doložen ovšem až od roku 1911.
Formální znaky průčelí domu Vachova 3, jako je výrazná vertikalita asymetrické kompozice fasády završené štítem a lodžií, střídmý geometrický dekor s uplatněním kontrastů hladkých architektonických článků a ploch hrubého omítnutí, skutečně odpovídají autorskému rukopisu Maxima Montera, který navíc se stavitelem Bacherem opakovaně spolupracoval.
Ztotožnění stavby s tvůrcem pouze na základě stylové analýzy a nepřímého písemného dokladu neumožňuje autoritativní konstatování faktu, je však pravděpodobné. Nesporné je, že se jedná o velmi zdařilé dílo, které s použitím tradičních forem vytváří pozoruhodnou originální architekturu s elegantně modernistickým zjednodušením tradičního formálního aparátu.
Aleš Homola
