Úřední a obytná budova První rakouské pojišťovny proti úrazům (Erste allgemeine Unfall-versicherungsgesellschaft) byla postavena v roce 1916 na rozlehlé nárožní parcele mezi ulicemi Česká a Veselá uprázdněné během brněnské asanace. V archivu města Brna jsou dochovány kompletní původní plány, předložené městské radě ke schválení 1. července 1915 a signované vídeňským architektem Franzem von Kraussem, autorem řady významných staveb v Rakousku, Čechách a na Moravě. Franz von Krauss předložil dvě varianty návrhů fasád, z nichž bylo vybráno řešení s dvojicí oblých nároží a mohutným trojúhelným štítem obráceným do ulice České. Součástí původního návrhu byla rovněž náročně komponovaná hodinová věž s vyhlídkovým ochozem, osazená v centru střechy budovy, která se do dnešní doby nedochovala, je však zobrazena na historických fotografiích. Elegantní forma budovy vycházela z tradice vídeňského neobarokního stylu, který byl dobově aktualizován tvarovým zjednodušením a integrací prvků geometrické vídeňské moderny. Charakter průčelí nárožní trojkřídlé pětipodlažní budovy byl určen dvojicí konvexně zaoblených nároží, ukončených balkónovými terasami lemovanými balustrádami s mohutnými dekorativními vázami. Průčelí byla horizontálně členěna na zónu obchodního parteru (sestávající ze suterénu, přízemí a mezaninu), v níž byly situovány rovněž kancelářské prostory, a na zónu obytnou, zahrnující druhé, třetí a mansardové patro.
Suterén stavby byl přetvořen podle dodatečného pozměňovacího projektu brněnského architekta Františka Antonína Čermáka, datovaného 25. května 1916. Čermák byl rovněž autorem interiéru City-baru, který byl v suterénu budovy otevřen na konci roku 1918. Velký bar s tanečním parketem, kde probíhala ve večerních hodinách taneční vystoupení a kabaretní zábavný program, patřil Janu Nekvapilovi, který později vedl mimo jiné i vyhlášenou funkcionalistickou kavárnu Savoy. Anglický název zřejmě mátl zákazníky, takže v tisku bylo vysvětleno: „Majitel baru nám oznamuje, že jeho podnik je a bude český, že anglickým plakátem pouze naznačuje, že bar jako zařízení anglického veřejného života bude veden v anglickém způsobu a duchu“ (Lidové noviny, 21. 12. 1918). Počátkem 20. století do Evropy pronikala americká tradice barů a tyto nové podniky byly manifestem moderního kosmopolitismu velkých měst. Významným vzorem se stal American bar ve Vídni, navržený Adolfem Loosem. František Antonín Čermák v této době projektoval více obdobných moderních podniků v Brně (Old American bar na rohu Radnické ulice a Zelného trhu z let 1912‒1913) a v Ostravě. V City-baru pořádalo kabaretní představení uskupení mladých nadaných studentů, působících hlavně v Praze, kteří byli známí pod názvem Červená sedma. Mezi slavnými účinkujícími Červené sedmy byli například Jaroslav Hašek, Eduard Bass, sestry Allanovy, Bohuslav Martinů, Vlasta Burian či Karel Hašler. Kabaret zvyšoval návštěvnost podniku již během večera, nikoli až v pozdních hodinách, kdy kulminoval barový provoz. Jan Nekvapil se proto zavázal přispívat na chod kabaretu a rovněž postavit malé jeviště a zázemí pro herce. Export pražského humoru do Brna neprobíhal dle svědectví dobového tisku zrovna hladce: „V Brně, kde po desetiletí násilně tlumený český život začíná se teprve pořádně probouzet, nepřišla Červená sedma do snadných poměrů. Odkud se má především vzít pro takový podnik v českém Brně dost publika? Mají je dát ty masy dělného lidu anebo válkou zbědovaní úředníci anebo těch několik rychle zbohatlých jednotlivců? Průměrný brněnský Čech, má-li k tomu dost prostředků, žije nejraději hodně široce a pohodlně, jemu odpovídá nejlépe takový druh zábavy, při němž nemusí myslet: vinárna, kavárna, biograf, varieté. Ale kabaret, v němž má obecenstvo vlastně spolutvořit? [...] jak je naše obecenstvo falešně cudné, jak ukrutně vážně tváří se páni v dámském průvodu při nějakém rozpustilém chansonu sl. Golwellovy nebo Filaunovy. A konečně, jak je naše obecenstvo – rakouské! Kdo sám nezkusil, nedovede si představit zaraženou a ulekanou náladu, jakou vyvolá výborná Drémanova karikatura předposledního Habsburka. Naše obecenstvo se teprve musí učit kabaret chápat, ale také Červená sedma se musí učit. Má-li její poslání býti úspěšné, nesmí u nás zůstat jenom expositurou pražského podniku. Nestačí prostě přenésti k nám pražský vtip, jenž nemůže přece v cizím prostředí působiti“ (Lidové noviny, 19. 3. 1919). Ačkoli se Červená sedma snažila zásahy do programu místnímu prostředí více přizpůsobit, po dvou sezonách snahu porozumět brněnskému publiku vzdala a své další umělecké snažení soustředila výhradně na Prahu. Nedlouho po otevření City-baru bylo 14. srpna 1919 v suterénu budovy rovněž uvedeno do provozu Kino Republika, s přízemním hledištěm, dvojicí lóží a galerií, jehož interiéry vznikly opět podle návrhu F. A. Čermáka. V roce 1929 proběhly drobné úpravy interiéru, kino bylo v provozu do května 1935. Tehdy prostory obchodního parteru získala olomoucká firma Ander a syn budující ve 30. letech 20. století síť nákupních center po celé republice a zřídila zde obchodní dům ASO s občerstvením. Úpravy obchodního domu navrhoval opět architekt František A. Čermák, který s firmou ASO úzce spolupracoval na řadě dalších staveb. V září roku 1959 zde pak byl otevřen legendární Mléčný bar Sputnik (viz BAM, C118), jehož interiér navrhl sklář a výtvarník Jaroslav Brychta a který zůstal v provozu až do 90. let 20. století. V současnosti rozlehlé obchodní prostory využívají módní řetězce.
Pavla Cenková