Černá Pole 1918–1945
Černá Pole byla v době vzniku Československa místem poplatným svému názvu. Jednalo se o převážně zemědělskou oblast se souvislým pásem vinic a sadů na svazích nad údolím řeky Ponávky, podél historických cest, které vedly na sever od Brna. Netvořila v té době městskou část ani samostatnou obec, ale patřila do katastrálních území sousedních Zábrdovic a Cejlu. Schwarzfeld, tedy Černé Pole, se zpočátku říkalo i místní železniční trati z brněnského nádraží do nedalekého Tišnova, později označované jako Tišnovka. Přestože obytná zástavba zde začala vznikat převážně od 60. let 19. století, samostatným katastrálním územím se Černá Pole stala až o sto let později.
Nejstarší výstavba se soustředila zejména do atraktivní lokality ve svahu nad parkem Lužánky, kde vznikla v šedesátých letech 19. století první vilová kolonie v Brně. Reprezentativní měšťanská sídla a činžovní domy se stavěly na jejích okrajích, v bezprostředním okolí parku Lužánky, podél nově vybudované městské třídy (dnešní třídy Kpt. Jaroše) a kolem bývalého Hutterova rybníka (v místech dnešního náměstí 28. října).
V určitém odstupu, na vrcholcích černopolních svahů, bylo postupně vybudováno několik lékařských a sociálních zařízení, například Zemský ústav slepců (v místě dnešní Mendelovy lesnické a zemědělské univerzity), Útulek pro slepé nebo Dětská nemocnice (ve stejných místech dodnes). Důležitou součást stavebního rozvoje tvořily také objekty cihelen, které se nacházely jak v severní, tak v jižní části Černých Polí. Na počátku 20. století pak v blízkosti bývalého zábrdovického hřbitova vyrostla skutečná obytná čtvrť tvořená řadovou zástavbou cihlových rodinných domků dělníků a drobných řemeslníků. Hřbitov byl roku 1907 přeměněn na jednu z prvních zahrádkářských kolonií v Evropě, v tzv. Schreberovy zahrádky, pojmenované po německém lékaři Moritzi Schreberovi, propagátorovi pobytu dospělých a zejména dětí na čerstvém vzduchu. Byly v ní umístěny zahradní domky a miniaturní zahrádky i dětská hřiště. Svou polohou na jedné z historických cest do přilehlé obce Soběšice (dnešní ulice Lesnická), se Schreberovy zahrádky staly centrem pomalu se rozvíjející nové čtvrti. Dnes se na jejich ploše rozkládá park.
Po sloučení přilehlých obcí v tzv. Velké Brno roku 1919 se původně nezastavěná zemědělská půda Černých Polí začala stavebně využívat mnohem intenzivněji. Nejdřív se stavěly rodinné, vilové a drobné nájemní objekty severovýchodně od centra v blízkosti brněnsko-tišnovské železniční trati. Tato odlehlá část dnešních Černých Polí se ve 20. letech zformovala v samostatnou obytnou čtvrť, pojmenovanou Štefánikova po jednom ze zakladatelů Československé republiky (dnes je takto označeno mnohem větší území původně odříznuté železnicí). Bariéra železniční tratě, která lemovala Černá Pole z východu na sever, způsobila, že se uliční síť celé této oblasti rozvíjela zcela samostatně, nezávisle na rozvržení ulic Husovic. Spojení se sousední čtvrtí umožňoval pouze jeden pěší podchod ulicí Novou, později Venhudovou, nebo v jižní části položený průjezd přes ulici Vranovskou směrem od Cejlu.
Ve druhé polovině 20. let došlo k rozšíření místní silniční sítě, a Černá Pole se zprůjezdnila v západovýchodním směru (v místech dnešní dopravní tepny Drobného – Provazníkova – Merhautova). Postupnou zástavbou po obou stranách nových komunikací se propojilo vlastní jádro Černých Polí, tedy parkové náměstí v okolí Schreberových zahrádek, se severně položenou Štefánikovou čtvrtí. Převážně individuální bydlení doplnil areál jezdeckých kasáren, který se jako jeden z mála vojenských komplexů zachoval v původním rozsahu dodnes (dnešní třída Generála Píky a Provazníkova ulice). V souvislosti se světovou hospodářskou krizí vznikla na přelomu 20. a 30. let v Černých Polích také jedna z brněnských nouzových kolonií (v místě dnešní ulice Janouškovy), označovaná jako Nový hřbitov, Krchov nebo Farma. Jednalo se o provizorní bydlení postavené na náklady města pro nejchudší vrstvy. Převážně dělnická obydlí, často svépomocí rozšiřovaná pomocí kamení, cihlových půlek a různého, mnohdy odpadového materiálu, tvořily nízké dřevěné baráky s miniaturními byty, obehnána plotem. Snaha o řešení problému nedostatku bytů vedla ve 30. letech stavebníky k zaměření pozornosti převážně na nájemní byty nebo objekty se sociálním bydlením. V této době se stavělo zejména na jih od Schreberových zahrádek, v okolí historických tras tvořících hlavní urbanistické osy čtvrti, tedy v ulici Bednářské (dnešní Jugoslávské), ulici Černopolní a k nim kolmé ulici Merhautově.
Přes poměrně intenzivní urbanistický a stavební rozvoj postrádala Černá Pole stále přímé napojení na historické jádro města. Hlavní spojení s centrem řešila jižně položená Francouzská ulice, tedy přes městskou čtvrť Cejl. Již v průběhu 30. let se uvažovalo o možné asanaci části původní zástavby a stavbě nového úseku ulice, která by propojila Merhautovu s dnešní ulicí Milady Horákové. K realizaci tohoto záměru však došlo až roku 1940, kdy sem byla zavedena i nová tramvajová linka. Do té doby byla Černá Pole dostupná pouze elektrickou dráhou, která vedla z centra přes dnešní třídu Kpt. Jaroše s konečnou zastávkou na okraji parku Lužánky a od roku 1930 také nejstarší autobusovou linkou. Pod označením písmenem A vedla její trasa z dnešního Moravského náměstí, přes ulici Černopolní až k tehdejší Vysoké škole zemědělské a následně byla prodloužena až do Štefánikovy čtvrti.
Zcela nově se Černá Pole vyvíjela po druhé světové válce. Po zrušení staré železniční trati do Tišnova došlo k prodloužení uliční sítě a k propojení s okolními městskými částmi.
ŠS
Název
Černá Pole 1918–1945
Délka
5,5 km
Počet objektů
28
Začátek stezky
třída Kpt. Jaroše 1921
První objekt
Nájemní dům
C301
MHD
Náměstí 28. října (TRAM 3, 5, 9)
Moravské náměstí (TRAM 3, 5, 9)
GPS
Navigovat v Google Maps
Stáhnout jako GPX soubor
Stáhnout jako KML soubor
