Zdeněk Müller

Celoživotní dílo architekta Zdeňka Müllera je úzce spojeno s městem Brnem a především s brněnským výstavištěm. Narodil se v České Třebové v roce 1935. Dětství prožil během druhé světové války v Kuřimi, kam se jeho rodiče přestěhovali v roce 1937. Po válce začal studovat na tišnovském gymnáziu a v roce 1952 byl přijat na brněnskou fakultu architektury, kterou absolvoval v roce 1959. Během studií měl příležitost zažít pedagogické působení Bohuslava Fuchse, Bedřicha Rozehnala a Antonína Kuriala. Mezi jeho pedagogy patřil také Ivan Ruller, se kterým Zdeněk Müller navázal celoživotní přátelství.

Jako začínající architekt krátce působil v brněnském Stavoprojektu pod vedením architektů Otakara Oplatka a Františka Zounka. Zde se mimo jiné podílel na projektu budovy Janáčkova divadla v Brně. V roce 1962 nastoupil do projekčního oddělení podniku Brněnské veletrhy a výstavy, v roce 1974 se stal hlavním architektem brněnského výstaviště a v této funkci působil až do roku 2000. Během své kariéry měl dostatek příležitostí seznámit se se všemi aspekty výstavnictví. Navrhl řadu výstav a veletržních expozic, projektoval jednotlivé pavilony i veletržní infrastrukturu. Věnoval se také urbanistickému řešení veletržních areálů a teoretické činnosti.

Podnik zahraničního obchodu Brněnské veletrhy a výstavy měl v období socialismu v rámci ČSSR prakticky monopol na realizaci oficiálních zahraničních účastí na světových veletrzích a výstavách. Zdeněk Müller měl proto možnost navrhovat expozice mj. do Vídně, Zagrebu, Milána, Teheránu nebo Chartúmu. Výstavy v Tripolisu a Santiagu de Chille získaly zlatou medaili za architektonické řešení. Zkušenosti ze světových výstav a veletrhů i znalost mnoha zahraničních výstavišť zúročil v urbanistických studiích veletržních areálů v Trenčíně a Bratislavě a především v rámci svého dlouholetého působení na brněnském výstavišti.

V polovině 70. let, kdy se Zdeněk Müller ujal funkce hlavního architekta výstaviště, byla věnována velká pozornost otázkám budoucnosti výstavnictví. Na brněnském výstavišti proběhla v letech 1975 a 1978 dvě mezinárodní sympozia o výstavní tvorbě za účasti odborníků jako byli Zdeněk Lang, Václav Roštlapil, Josef Svoboda, Iloš Crhonek, Jan Rajlich, František Cubr, Zdeněk Chlup a další. V této atmosféře vznikl v roce 1977 generel výstaviště (Müller, Borková), podle kterého se brněnský veletržní areál dále rozvíjel po více než dvě dekády. Během 80. let bylo podle projektu architekta Müllera postaveno veletržní středisko (dnes budova ředitelství BVV), budova obchodní komory a několik firemních pavilonů (Škoda, Vítkovice, Topham, Kandt, Melcher, Nordstahl). Jako hlavní architekt se podílel na koncepční přípravě řady investičních akcí, které byly následně svěřeny jiným projektantům. Stál za rekonstrukcí pavilonů A (1979–81) a B (1984), výstavbou systému podzemních kolektorů pro inženýrské sítě a realizací pasarelů – krytých spojovacích chodeb mezi pavilony, určených pro návštěvníky výstaviště. Z jeho pera pocházely studie, které předcházely výstavbě Domu techniky (1989), stavbě pavilonu E (1989–90) nebo rekonstrukci pavilonu G (1994–96). Posledně jmenovaný projekt rekonstrukce pavilonu G je spojován především se jmény Viktora a Martina Rudiše a Zdeňky Vydrové, kteří byli autory prováděcího projektu. Jejich projekt však navazoval na studii Zdeňka Müllera a Jaromíra Stříbrného, zpracovaný na Útvaru hlavního architekta BVV.

Na přelomu 80. a 90. let Zdeněk Müller působil krátce také jako pedagog na brněnské Fakultě architektury. Během 90. let strhával veškerou jeho pozornost a tvůrčí energii intenzivní provoz výstaviště a s ním spojený stavební rozvoj. Po roce 2000 se začal věnovat také publikační činnosti. Stavební historii veletržního areálu zpracoval v knize Brněnské výstaviště – stavba století (2002). Následovala spolupráce na knize Bomby nad Brnem (2005) a publikace Výstava soudobé kultury, Brno 1928 (2008). V roce 2017 se spolu s Ivanem Rullerem zúčastnil urbanistické soutěže, hledající nové podněty pro další rozvoj veletržního areálu, a jejich návrh byl oceněný ve druhém kole soutěže.

 

Ocenění:

1969 – Zlatá medaile za architektonické řešení československých expozic v Tripoli v Libyi

1972 – Zlatá medaile za architektonické řešení československých expozic v Santiago de Chile

1974 – čestný titul Doctor credentiale za projekt  československé expozice v Bogotě

1985–1987  – Cena za nejlepší ocelovou konstrukci za stavbu pavilonu koncernu Vítkovice

1990 – Cena Stavba roku za pavilon E na BVV

1991 – Cena Vladimíra Karfíka za Pavilon E na BVV

2005 – Cena města Brna za architekturu a urbanismus

2018 – Cena Jože Plečnika

                                                                                                                                 LŠ