Alois Kuba stavitel
Alois Kuba, významný brněnský meziválečný stavitel, se narodil roku 1901 v Nížkovicích (okres Vyškov). V letech 1917–22 studoval na České státní průmyslové škole v Brně. Po studiích byl zaměstnán v projekční kanceláři Karla Truksy (firma Rössler) v České Třebové a v brněnské firmě stavitele Františka Hrdiny. V roce 1928 působil jako asistent v ateliéru architekta Bohuslava Fuchse. Poté se osamostatnil a společně s Václavem Dvořákem si založili vlastní projekční a stavební kancelář v Brně. Jejich společná činnost se ze začátku týkala převážně stavby malých rodinných domů. Stálým rozvíjením typové zástavby vznikl propracovaný koncept pojetí individuálního bydlení středních vrstev. Domy se např. stavěly na úzké parcele v řadové zástavbě, což eliminovalo stavební náklady i pozdější údržbu fasády a chodníků.
Ve 30. letech se firma začala zaměřovat na stavbu velkých nájemních domů. Na parcelách bývalých továren a průmyslových objektů v blízkosti dnešní Kotlářské ulice začaly vyrůstat nové velkoměstské ulice bytových domů postavených podle racionálních a ekonomických zásad a s moderním technickým vybavením. V domech například bylo zaváděno ústřední topení a výtahy se běžně objevovaly již u třípatrových staveb. Kvalitní architektonické návrhy staveb zajišťoval Aloisův bratr architekt Vilém Kuba, který se stal po studiích zaměstnancem firmy. Typickými prvky těchto budov, které dodnes prozrazují jejich autorství, jsou výrazně přetažené kazetové korunní římsy, průběžné arkýře a schodišťová okna nebo opaxitové a šamotové obklady přízemí a chodeb.
V roce 1932 se firemní partneři osamostatnili a Alois Kuba si založil společně s bratrem vlastní projekční kancelář V. a A. Kuba. Firmu vlastnil Alois, architekt Vilém Kuba zde byl pouhým zaměstnancem. Jejich stavební činnost se nadále týkala hlavně velkých nájemních domů (např. v ulicích Kotlářské, Bayerově, Botanické a Cihlářské), které představovaly vysoký standard bydlení středních vrstev i moderní architektonické řešení. V kontrastu k racionální a puristické estetice nájemních domů stála velkoryse pojatá vlastní vila Aloise Kuby v Gromešově ulici v Brně-Řečkovicích, která vznikla podle návrhu bratří Kubových v roce 1936.
Během druhé světové války se cesty bratrů rozdělily. Alois působil až do roku 1948 jako samostatný projektant a stavitel v Brně. Po komunistickém převratu však byl jeho majetek znárodněn a firma Kuba i se zaměstnanci se stala součástí brněnského Stavoprojektu, kde Alois Kuba také rok působil. V roce 1949 byl však odsouzen za rozvracení demokratického zřízení a poslán do tábora nucených prací v Ostravě. V rozsudku mimo jiné stálo: „…poněvadž ačkoliv jste milionář, choval jste se a dosud se chováte vůči zaměstnancům asociálně, tyto jste vykořisťoval a dosud vykořisťujete, ač sám žijete v přepychu, nesouhlasíte s dnešním zřízením a svým postojem ohrožujete lidově-demokratické zřízení, svého majetku používáte k podpoře rozvratu demokratického zřízení.“[1] Po návratu hrozilo Kubovi nucené vystěhování do severních Čech, ale to bylo nakonec zrušeno. Kuba získal místo v Československé myslivecké jednotě v Praze a v letech 1961–76 pracoval v pražském Státním projektovém ústavu obchodu. Alois Kuba zemřel v roce 1979 Praze.
PH
[1] Výměr Krajské komise v Brně pro zařazování osob do tábora nucené práce ze dne 8. 9. 1949. (Viz Rostislav Koryčánek, Stavitelská praxe ve službách moderní architektury Alois Kuba, Vilém Kuba, Václav Dvořák, in: Václav Dvořák, Vilém a Alois Kuba. Brněnští stavitelé 30. let, Petr Pelčák, Ivan Wahla (eds.), Obecní dům Brno, 2002
Architekt/ka
Alois Kuba stavitel
Datum narození
11.2.1901 Nížkovice
Datum úmrtí
17.5.1979 Praha
Literatura
Petr Pelčák,
Ivan Wahla (eds.),
Václav Dvořák, Vilém a Alois Kuba. Brněnští stavitelé 30. let,
Brno 2002
