Endre Steiner

Architekt/ka

Endre (také Andre, Andrej, Andrew) Steiner se narodil 22. srpna 1908 v židovské rodině v Dunajské Stredě na Slovensku. V Prešově absolvoval reálku a poté navštěvoval Magyar Ravali institut v Bratislavě. Na podzim roku 1925 odešel do Brna, kde byl 6. listopadu imatrikulován na tamní Německé vysoké škole technické. Studia dokončil druhou státní zkouškou roku 1932. Již rok před promocí začal pracovat v ateliéru Arnošta Wiesnera.[1] Po třech letech práce u vynikajícího brněnského architekta si Steiner založil roku 1934 vlastní ateliér se dvěma zaměstnanci. Ve 30. letech sídlila jeho projekční kancelář v jednopokojovém bytě v paláci Alfa, zároveň v této jedné místnosti architekt bydlel. Jedním z jeho prvních velkých projektů byl obchodní a nájemní dům v Bratislavě na Kamenném náměstí. V Brně projektoval především nájemní domy a interiéry pro židovskou klientelu a pro stavební firmu Stanislava Neděly.

Mimo práce architekta se Steiner věnoval také publikační činnosti. Společně s architektem Endrem Szönyim vydával v Bratislavě v letech 1931–38 časopis Forum,důležitou platformu židovské kultury, která vycházela dvojjazyčně (německy a maďarsky) a věnovala se umění, architektuře a řemeslu.

Na začátku druhé světové války byl Endre Steiner zatčen gestapem během výstavby nájemního domu židovského objednavatele na třídě Kapitána Jaroše v Brně a obviněn z valutových machinací. Nový majitel domu – důstojník gestapa – však od Steinera potřeboval jisté podpisy na dokončení stavebních prací, architekt byl proto po deseti dnech vězení propuštěn. Hned poté se rozhodl k rychlému odjezdu na Slovensko, kde začal pracovat v ateliéru svého kolegy z redakce Forum Endreho Szönyiho, ale v souvislosti s postupným zaváděním protižidovských zákonů musel odejít. V této době se Steiner stal členem bratislavské Pracovní skupiny, ilegální organizace, která se snažila zabránit deportaci slovenských Židů do vyhlazovacích táborů v Polsku. Zároveň organizovala převaděčské sítě pro židovské uprchlíky a šířila dokumenty o existenci vyhlazovacích táborů. Pracovní skupina stála také za kontroverzním plánem na záchranu evropského židovstva (tzv. Europa Plan), kdy se pomocí úplatků místním představitelům moci a nejvyšším pohlavárům Třetí říše pokusila zabránit genocidě.[2] Kromě finančních úplatků mohlo jít, jak tomu bylo v případě Endreho Steinera, také o architektonické projekty. [3] Pracovní skupina stála také za vznikem záchranných židovských pracovních táborů na Slovensku, jejichž výstavbu řídila organizace Ústredňa židov[4], která takto zabránila deportacím slovenských Židů do Polska. Endre Steiner, jako přednosta stavebního oddělení Ústredne židov, měl na starosti výstavbu těchto zařízení v Seredi, Novákách a Vyhních.[5] Celkově se ve slovenských pracovních táborech podařilo zachránit před deportací minimálně 7 000 Židů..

Po vypuknutí Slovenského národního povstání v roce 1944 Steiner odešel z Bratislavy do Banské Bystrice a po porážce povstání uprchl i s manželkou a malým synem dále do hor do okolí Tatranské Lomnice, kde je zachránili vesničané z osady Medveďovo u Čierného Balogu. Po osvobození se Steiner nadále věnoval humanitární činnosti, společně s manželkou vedl ozdravovny pro židovské sirotky ve Vysokých Tatrách. Teprve komunistický převrat v roce 1948 byl pro Steinera důvodem k emigraci; odešel i s rodinou na Kubu, kde mu bylo nabídnuto místo vedoucího architekta americké projekční kanceláře. Podle jeho návrhů byly postaveny letní domy pro kubánského prezidenta a ministra zahraniční. V Havaně se mu narodil také druhý syn George. Roku 1950 získal povolení vstupu do USA a usadil se s rodinou v Atlantě ve státě Georgia. Protože mu chyběla architektonická licence, obrátil svůj zájem k urbanismu. V 60. letech se stal ředitelem územně plánovací a urbanistické divize atlantské projekční firmy Robert and Company Associates. Zároveň byl místopředsedou American Institute of Planners Urban Design Departement a předsedou jeho komory pro stát Georgia. Působil také jako pedagog na univerzitě v Atlantě, kde byl jedním z jeho žáků významný architekt Frank Gehry.

Endre Steiner získal v roce 2004 čestný doktorát Masarykovy univerzity a v létě 2008 uspořádal brněnský Obecní dům výstavu k jeho stoletému jubileu. O dobrodružném životě architekta a o jeho činnosti za druhé světové války natočil Brad Lichtenstein roku 1999 dokumentární snímek s názvem André’s Lives.[6] Endre Steiner zemřel.

LV


 


[1]      Seznámili se prostřednictvím židovské lóže B‘ nai B‘ rith. Endre Steiner pak měl možnost pracovat také na projektu Moravské banky, jenž byl společnou prací Ernsta Wiesnera a Bohuslava Fuchse. Endreho Steinera a Ernsta Wiesnera pojilo mimo pracovní vztah i osobní přátelství. Jejich ideou bylo založení společného architektonického ateliéru v Bratislavě, ale k tomu nakonec kvůli změně politických poměrů nedošlo. Viz: Petr Pelčák, Rozhovor na dálku s Endre Steinerem, in: Idem, Několik poznámek k současné architektuře, Brno 2008, s. 84-87.  

[2]     Činnost Pracovní skupiny by se dala přirovnat k podobným veřejnosti známějším aktivitám Oscara Schindlera. Členové Pracovní skupiny byli přesvědčeni, že právě díky této aktivitě se jim podařilo zamezit deportaci slovenských Židů do koncentračních táborů od roku 1942 až do Slovenského národního povstání v roce 1944. Podrobně je tato akce zachycena v dokumentu Martina Šmoka a Petra Boka Mezi zaslepenými blázny (ČT 1998). Martin Šmok je zároveň autorem článku Hrdina? Nebo kolaborant? Vyberte si. (Lidové noviny 17. 8. 2008). Viz: http://www.lidovky.cz/hrdina-kolaborant-vyberte-si-diu-/ln_noviny.asp?c=A080827_000048_ln_noviny_sko&klic=227255&mes=080827_0 (Vyhledáno 4. 12. 2010).

[3]    Pro ministra vnitra Alexandera Macha navrhl interiér, pro vrchního komisaře židovských táborů Julia Pečúcha domek v Ivanovcích.

[4]    Ústredňa židov byla slovenská státní organizace, která vznikla na základě vládní vyhlášky v září roku 1940. Tato vyhláška zároveň zakázala činnost veškerých jiných židovských organizací na Slovensku, jejichž majetek pak připadl Ústredne židov. Členství v ní bylo pro všechny slovenské Židy povinné. Viz: http://www.saske.sk/cas/archiv/3-2004/22Hradska.html (vyhledáno 18. 8. 2010).

[5]     Zároveň však vedl i zcela jiné stavební projekty – např. úpravy lázeňských budov (v Tatranské Lomnici Grand Hotel, Štrbském Plese, Piešťanech a Sliači). Upravoval také interiér bratislavského novinářského klubu, postavil budovu ředitelství státních lesů v Tatranské Lomnici apod. Dodnes však celá jeho architektonická tvorba na Slovensku během druhé světové války není řádně prozkoumána. 

[6]    Viz: http://icarusfilms.com/guide/andreliv.pdf (Vyhledáno 3. 12. 2010).