V 60. letech 19. století vznikl ve výrazné nárožní poloze v ústí ulice Milady Horákové do Koliště palác podnikatele Isidora Vincenze Flesche (1819–1884) vybudovaný podle projektu architekta Heinricha von Ferstela. Jedna z prvních palácových staveb na nově vytyčené prestižní okružní třídě od renomovaného vídeňského architektonického tvůrce, opakovaně stavebně angažovaného v Brně, byla jakýmsi pendantem ke krátce předtím Ferstelem navrženému nedalekému paláci Johanna Bergla na rohu Moravského náměstí a Lidické. Zatímco u Berglova domu Ferstel užil neogotické formy historizující architektury, v případě Fleschovy stavby zvolil neorenesanční stylovou tvářnost. Stavby obou paláců realizoval brněnský stavitel Josef Arnold.
Palác ve své původní podobě dnes existuje již jen zčásti, proto musíme pro jeho poznání využít dobových fotografií. Panoramatické snímkování města Brna z věže kostela sv. Jakuba provedené Josefem Homolkou v roce 1867 zachycuje zdálky na Kolišti v úseku mezi Lidickou a ulicí Milady Horákové i novostavbu Fleschova paláce. Detailní pohled na koncový rizalit paláce pak umožňuje fotografie Antonína Nitsche, která zobrazuje podobu ulice Milady Horákové v roce 1869. Vystupující členitá dekorativní struktura fasády, která se dochovala dodnes, je dokladem integrace Festelova paláce z 60. let 19. století do rozšiřující přestavby z konce téhož století.
Fotografie z 60. let 19. století zachycují v tupém úhlu zalomenou dvoukřídlou nárožní budovu sevřenou na koncích rizality završenými dekorativními vikýři a v nároží akcentovanou polygonálním arkýřem ukončeným bání s korouhví. Horizontální důraz dodával tmavě omítnuté hmotné fasádě rastr četných říms stoupající k mohutné korunní římse, podepřené ornamentálními konzolami. Směrem do ulice Milady Horákové a dále do třídy Kpt. Jaroše (tehdy promenádní cesty s alejí) na palác navazovala zahrada ohrazená sledem pilířů na zděném soklu nesoucích dekorativní litinové plotové dílce.
Isidor Vicenz Flesch (1819–1884) pocházející z rozvětvené židovské rodiny z Rousínova, věnující se koželužské výrobě a ochodu s kůžemi, se během svého života propracoval na pozici průmyslového magnáta aktivně zasahujícího do řady výrobních odvětví, zejména do oblasti cukrovarnictví, ale také třeba obchodu s ropnými produkty (petrolej) a se solí. Po úspěchu na pařížské světové výstavě roku 1879 završil svoji kariéru nejen získáním francouzského řádu čestné legie, ale také doma šlechtickým titulem s přídomkem von Brunningen. Flesch, který konvertoval ke katolictví, patřil k nejvýznamnějším osobnostem Brna a jeho palác k respektovaným rezidencím. Je zajímavostí, že po prohrané válce s Pruskem v létě 1866 se ve Fleschově paláci ubytoval premiér pruského státu a budoucí kancléř Otto von Bismarck, který do města dorazil s pruskou armádou spolu s králem a ministrem války.
Flesch svůj palác navíc roku 1880 doplnil dodnes dochovanou vilovou stavbou s průčelím orientovaným tehdy ještě do zahrady lemované zde nezastavěnou třídou Kpt. Jaroše. Po Fleschově smrti dědicové prodali zahradní pozemek u paláce agilnímu brněnskému staviteli Morizi Käuflerovi, který zde, na začátku třídy Kpt. Jaroše, následně vybudoval skupinu tří mohutných třípatrových nájemních domů ve stylu klasické neorenesance. V druhé polovině 90. let 19. století získala Fleschův palác Helena svobodná paní von Offermann, přivdaná do jedné z nejvýznamnějších brněnských továrnických dynastií. Roku 1897 přistoupila k přestavbě paláce, který rozšířila a zvýšila o třetí patro. Vertikalitu stavbě nově dodávaly ornamentální štítové nástavce nad rizality (dnes nedochované) a členité zastřešení nárožního arkýře. Palác tím však přišel o elegantní proporce Festelova návrhu.
V 60. letech 20. století pak došlo k devastujícím úpravám interiéru i k naprosto nevhodné střešní vestavbě, která výrazně poškodila vzhled budovy, která kdysi patřila k nejstarším a k nejhodnotnějším architektonickým počinům na brněnské okružní třídě.
Aleš Homola
