Divadlo se v Brně hrálo od roku 1733 v Redutě na Zelném trhu. Německojazyčné městské divadlo zde působilo až do zhoubného požáru, který na konci června 1870 budovu málem zničil. Jelikož v rámci projektování nové zástavby na místě zrušeného opevnění se s novou divadelní budovou počítalo, byla ke stavbě divadelní scény zvolena parcela sousedící se zemskou sněmovnou a Kounicovým palácem. Městská rada nechtěla stavbu divadla, které mělo sloužit jako provizorní, financovat. Zakázku proto získal Theodor von Offermann, jenž shromáždil prostředky od privátních dárců z řad brněnské honorace i od města a založil Konsorcium pro stavbu Prozatímního divadla. Soubory městského divadla mezitím získaly dočasný azyl ve stájích kasáren v někdejším jezuitském klášteře. Již 1. ledna 1871, tedy po pěti měsících od zahájení stavby, bylo Prozatímní divadlo slavnostně otevřeno uvedením Mozartovy opery Don Juan. Vpravdě šibeniční termín stavby mohl být dodržen díky dvěma skutečnostem: přiznaná dočasnost budovy se neprojevila jen v materiálu, který bylo dřevo, ale i v návrhu projektu. Zakázku bez soutěže získal teprve 23letý architekt Ferdinand Fellner mladší, který prakticky okopíroval starší návrh svého otce pro tzv. Treumannovo divadlo stojící v letech 1860–1863 na vídeňském Morzinplatz. Divadlo vzniklo v úsporném novorenesančním stylu s hlavní fasádou směřující do dnešního Moravského náměstí. Dominoval jí ústřední trojosý rizalit s balkonem v patře a čtveřicí soch ozdobenou atikou, na bocích stály nízké hranolové věžice završené trojúhelníkovými štíty. Architektonické členění fasád se omezilo na nejnutnější snesitelné minimum – kolem dveří a oken byly lištové šambrány, jednotlivá podlaží oddělovaly profilované římsy, korunní římsu zvýraznil zubořez. Ve srovnání se starou scénou na Zelném trhu přinesla nová budova velkorysé vnitřní prostory moderního divadla, se kterými se brněnské publikum dosud nemělo možnost seznámit. Hlediště mělo balkony, lóže, sedadla i prostory na stání a pojalo na 1600 osob, odpovídající prostory mělo rovněž jeviště a zákulisí. Ve své době bylo vnímáno veskrze pozitivně jako reprezentativní prostor odpovídající svému účelu.
Prozatímní divadlo fungovalo do dubna 1882, jeho následnou demolicí došlo k uvolnění blokovaných parcel pro výstavbu nájemního bydlení. Německá divadelní scéna se v 70. a na začátku 80. let potýkala s mnoha problémy. Přestože zaměstnávala některé výjimečné umělce a umělkyně, repertoár utvářený často se střídajícími řediteli nesouzněl s představami diváctva, které postupně ubývalo. Pověsti divadla uškodila rovněž poněkud kuriózní tragédie, kdy uprostřed představení „Er will nich sterben“ (volně přeloženo jako Nechce zemřít) skonal moravský místodržitel Karl Korb von Weidenheim. Stavbu nového divadla (dnešního Mahenova) navrhl rovněž Ferdinand Fellner, ovšem již ve spolupráci s Hermannem Helmerem, kteří se stali specialisty na divadelní architekturu.
Matěj Kruntorád
