Éra průmyslové revoluce přinesla spolu s převratnými změnami v technologii výroby i vlnu kritiky vůči upadající estetické kvalitě masově produkovaných výrobků a pokusila se nastolit opatření ke zvládnutí zdánlivě dobového fenoménu - obecného úpadku vkusu společnosti. Institucí, jež se právě těmito problémy měla primárně zabývat, byla nově vytvořená forma edukativního, výstavního a sbírkotvorného ústavu nazvaného "Průmyslové muzeum" (ve dvacátém století pak doplněné o uměleckou složku, jež se projevila i v názvu brněnské instituce "Muzeum arcivévody Rainera pro umění a průmysl" od r. 1907 a od r. 1920 pak "Moravské uměleckoprůmyslové muzeum").
Brno disponovalo vzhledem ke své pozici nepřehlédnutelné průmyslové metropole Rakouska vynikajícími předpoklady k časnému zřízení uměleckoprůmyslového muzea, jež proběhlo v prosinci roku 1873 a řadí jej tak mezi desítku nejstarších muzeí tohoto typu na světě. Po dekádě provizorní lokace v prostorách Průmyslového spolku na dnešním Moravském náměstí byla zřízena reprezentativní muzejní novostavba na okružní třídě, dnešní Husově ulici č. 14. Stavební místo bylo původně rezervované pro budovu moravské univerzity, avšak s ohledem na průtahy a absenci politického konsensu v této zemi, byla parcela v roce 1879 přenechána pro potřeby muzea. Tím se ovšem nabídla dobově tolik proponovaná možnost propojení (umělecko)průmyslové muzejní a školní instituce, neboť muzeum se ocitlo v těsném sousedství starší Försterovy evangelické školy (1861), v níž v době výstavby muzea (1883) již řadu let sídlila renomovaná c.k. Státní průmyslová škola. Spojením muzea a školy se setkáváme s konceptem, jež je vlastní vídeňskému uměleckoprůmyslovému muzeu zřízenému na tamní okružní třídě v sousedství uměleckoprůmyslové školy (1871). V Brně je tedy recipován princip užitý při zakládání prvních světových a rovněž vzorových uměleckoprůmyslových muzejních institucí (Londýn, Vídeň).
Projekt budovy brněnského uměleckoprůmyslového muzea vypracoval jeho tehdejší ředitelem, architekt Johann Georg Schön (1838-1914), jenž současně zastával post profesora Německé vysoké školy technické v Brně. Soutěž na dodavatele stavby proběhla na jaře roku 1881 a v závěru roku následujícího byla novostavba zkolaudována. Budova původně na obdélníkovém půdorysu byla koncipována jako neorenesanční dvoupatrový objekt se symetrickým průčelím, jenž je akcentován postranními rizality a mohutnou korunní římsou. Oba tyto akcenty jsou pak nositeli velkorysé sochařské výzdoby realizované brněnským sochařem Franzem Dresslerem. V prvních pěti letech disponovala muzejní budova pouze polovinou svého současného objemu. Dostavba projektovaná i realizovaná v roce 1888 architektem a dalším z ředitelů muzea Augustem Prokopem pak objem stavby zdvojnásobila a propůjčila jí soudobý čtvercový půdorys. Původní obdélná zástavba orientovaná do uličního průčelí obsahovala téměř veškeré provozní prostory - hlavní vstup s návštěvnickým zázemím, knihovnu, přednáškový sál, ateliér, kanceláře zaměstnanců a depozitář. Nejrozsáhlejší prostory - výstavní sály pak zaujaly zčásti přízemí, ale především celé první patro, klasické piano nobile opatřené bohatou uměleckořemeslnou výzdobou. Tato část budovy z exteriéru patrná svými obloukovými okny tvoří nejreprezentativnější část budovy. Již při koncipování první expozice v roce 1883 byly zohledňovány světelné a klimatické podmínky tak, aby předměty z textilu a papíru byly umísťovány do sálů orientovaných na sever, jež nebyly ohrožovány přímým denním světlem. Rozptýlené denní světlo využívala také knihovna a čítárna a naopak přímý osvit jižní strany budovy byl určen přednáškovému a votivnímu sálu. Sály výstavní pak byly celkově provozně odděleny od zbytku budovy tak, aby byla možná jejich kontrola a uzavření mimo otevírací dobu expozice, zatímco mezipatro s kancelářemi, knihovnou a přednáškovým sálem bylo na sbírkách nezávisle a kdykoliv dobře přístupné pro návštěvníky i personál. Promýšlení pohybu osob, prezentace a uložení sbírkových předmětů a další funkce objektu byly již od počátku neodmyslitelnou stránkou této účelové budovy, která si kladla vysoké provozní i estetické ambice a bývá označována za nejstarší muzejní účelovou budovu na území dnešní České republiky.
Tomáš Zapletal
