Soutěž na návrh Českého národního divadla

Od osmdesátých let 18. století bylo divadlo vlastenci vnímáno jako nástroj zprostředkování národního uvědomění, vrcholem období utváření moderního českého divadelnictví se stala stavba Národního divadla v Praze a jeho otevření roku 1881, resp. po požáru v roce 1883. Ve stejném roce bylo založeno také Družstvo českého národního divadla v Brně se stejným cílem vybudovat samostatnou brněnskou divadelní scénu. Od sedmdesátých let 19. století se sice česká představení odehrávala v sále Besedního domu či jeho vnitřní dvoraně, ale právě roku 1881 byla úřady z bezpečnostních důvodů zakázána. Družstvo v roce 1883 zakoupilo dům č. 6 na dnešním Žerotínově náměstí, ve kterém fungovala dříve restaurace a tančírna zv. Orfeum. Objekt byl upraven podle projektu architekta Eduarda Svobody a 6. prosince 1884 bylo slavnostně otevřeno České národní prozatímní divadlo. Název napovídá, že budova nebyla pro provoz divadla zcela ideální, k další adaptaci jejích prostor došlo v osmdesátých letech 19. století podle návrhu architekta Bedřicha Münzbergera, ani ta však stísněnost budovy nevyřešila. V roce 1909 Družstvo zakoupilo sousední objekt na Veveří 3 a o rok později i zleva sousedící budovu ústavu slepců a roku 1910 bylo vyhlášeno první ideové kolo soutěže. Aktuální byla také národnostní otázka, což se projevilo snahou omezit účast jen na moravské tvůrce či odvoláním dvou členů jury – nejvýraznějších vídeňských architektů Otto Wagnera a Friedricha Ohmanna. V porotě zasedli například Jan Koula, Kamil Hilbert, Václav Roštlapil nebo Vladimír Fischer. Do soutěže bylo přihlášeno 42 projektů (účastnili se Josef Gočár, Pavel Janák, Josef Chochol, Otakar Novotný a další). Nejvýše byl portou oceněn návrh Josefa Maříka a Karla Šidlíka, následoval projekt Aloise Dryáka a na třetím místě se umístil Theodor Macharáček. Družstvo vedle oceněných zakoupilo ještě návrhy Antonína Blažka, Emila Králíka, Bohumila Hübschmanna a Františka Roitha. Charakter druhého kola soutěže předurčily diskuse o přesném umístění budovy – namísto avizovaného situování divadla na nároží ulice Veveří bylo rozhodnuto o zasazení budovy do středu náměstí. K účasti byli vyzváni nejen ocenění, ale všichni architekti z prvního kola. Z dvaceti zaslaných projektů však nebyl doporučen k realizaci ani jeden, dle konstatování poroty žádný návrh nepřinesl očekávaná nová řešení. Následující politické události a vypuknutí první světové války snahy o vybudování národního divadla na Veveří zastavily a další soutěže byly vypsány až ve třicátých letech. Ovšem nové divadelní scény – Janáčkova divadla – se Brno dočkalo teprve na počátku 60. let. Vůbec první soutěž na novou budovu Českého národního divadla v Brně v roce 1910 dobře ilustruje rozmanitost architektonických projevů počátku 20. století – od klasicizujících tendencí přes eklekticismus až po geometrickou modernu a kubistické projevy. Podle předního teoretika architektury Oldřicha Starého znamenala významný přínos ve vývoji naší architektury. Lucie Valdhansová