Dekorativní stěna Jurkovičova

Rok před dokončením výstavby Lesné, tedy roku 1969, vznikla série tzv. dekorativních stěn. Výběru umělců a konzultací umístění jednotlivých sochařských prvků se ujal architekt Viktor Rudiš, který vyzval k realizaci devět výtvarníků. „Jako místo pro hry dětí jsme navrhli před každým velkým domem zpevněné hřiště vymezené zdmi pojatými jako výtvarné objekty. Určili jsem jen rozměr a materiál, ale pojetí už záleželo na výtvarníkovi,“ komentuje Rudiš v publikaci Šedesátá léta v architektuře očima pamětníků tehdejší záměr. Jedná se o funkční stěny rozdílného konceptu, které využívají materiál přímo ze stavebního procesu sídliště, betonové plochy, kostky, cihly. Zásadní pro realizaci byla humanizace okolí monumentálních panelových domů, jak také dokládá dobový komentář v periodiku Architektura ČSSR z roku 1968: „Tyto soubory malé architektury vnášejí do jednotlivých prostorů nezbytné lidské měřítko, žádoucí zejména v urbanistických prostorech velkých deskových domů.“ Sylva Lacinová využila při realizaci prefabrikované betonové kvádry, které na sebe nepravidelně umístila, a vytvořila tak v určitých částech průhledy a z funkčního hlediska také pomyslné vstupy pro dětskou hru. Betonový blok je doplněn o devět plastických terčů vystupujících do prostoru, které připomínají estetiku bruselského Expa 58. Autorka zde tedy nevytvořila jen dekorativní stěnu vymezující a oživující veřejný prostor, ale také možný cíl dětských her. DK