Základní škola Janouškova

V rámci poválečné obnovy Brna a řešení bytové krize se krajské projektové ústavy nezabývaly pouze otázkou samotného bydlení. Úroveň kvality bydlení spočívala zejména v dostupné občanské vybavenosti nových sídlištních komplexů. Uvolněná atmosféra 60. let přispěla v brněnském prostředí ke vzniku řady kvalitních školních budov, jejichž typologie částečně vycházela ze silně zakořeněných tradic brněnského funkcionalismu. Jednou z nich byla i základní škola Janouškova od architekta Jaroslava Ledviny, která byla projektována pro budoucí sídliště v Černých Polích. Zřejmě kvůli nevyhovujícím podmínkám pro výuku a nedostatku míst ve školách v celém obvodu byla budova nakonec oproti původnímu návrhu v průběhu stavby navýšena ještě o čtvrté podlaží. Celkem tedy disponovala kapacitou 32 tříd pro 1 100 žáků. Výuka byla slavnostně zahájena 1. září 1960. Cihlová stavba s železobetonovými stropy a plochým zastřešením je tvořena dvěma trakty. V prvním, administrativním bloku se nacházejí kanceláře vedení školy, tělocvična, specializované učebny, dílny a prostory pro mimoškolní aktivity. V druhém bloku, s fasádou členěnou pravidelným rastrem dvoudílných oken, jsou situovány učebny jednotlivých tříd. Čtyřpodlažní budova školy je rozvržena na půdorysu písmene U, s různou délkou křídel, mezi kterými architekt navrhl ještě rozlehlé venkovní sportoviště. V souladu s dobovou ideou prolínání výtvarného umění a architektury byly prostory školských zařízení vybaveny vybranými uměleckými díly od předních brněnských výtvarníků a sochařů. Vstupní halu školy zdobí do současnosti zachovaná freska s námětem lišky Bystroušky od Vojtěcha Štolfy. Dnes již v zapomnění, ukrytý v zeleni před hlavním vstupem, je bazén s plastikou Děvčátka u tůňky od Konráda Babraje. V nedávné době prošel objekt kompletní rekonstrukcí včetně zateplení vnějšího pláště, jehož původní břízolitová omítka byla nahrazena novou ve výrazných pastelových tónech. LH