Eduard Till, podnikatel a dědic obchodu se železářským zbožím na náměstí Svobody, koupil parcelu vzniklou během asanace po zboření několika starších domů a výstavbu na ní svěřil architektu Maxi Matzenauerovi. Ten zde vybudoval jednu ze svých nejmonumentálnějších realizací v Brně. Zatímco fasády do ulic Zámečnické a Veselé jsou pojaty umírněně, rozdělené vždy dvěma vertikálními arkýři a mohutnou korunní římsou, do Dominikánského náměstí se nároží obrací v opravdu imperiálních proporcích. Přízemí a první patro nároží je členěno stylizovanou bosáží a vyšší patra kombinují volné plochy s nakupením neobarokně formovaných balkonů se zděným zábradlím. Celá kompozice je uzavřena na střeše mohutnou nárožní věžicí s bání, která může současně sloužit jako vyhlídka. Korunní římsa lemující střechu je členěna vázami a atikovými nadstavbami. Jemný dekor na fasádách představují Matzenaureovy oblíbené prvky z vodní říše v podobě rybích hlav a vodních mlžů. Dům i dnes v podstatě naplňuje původní záměr. V parteru je umístěno několik komerčních provozoven a vyšší patra stále slouží obytným účelům.
Martin Koplík
