Minská třída (dříve Palackého) na východním okraji Žabovřesk byla zastavována od počátku 20. století jak velkými bytovými domy (na severní straně až po dnešní Chládkovu, na tehdejším katastru Křížové, který byl součástí města Brna), tak i menšími rodinnými domy a vilami (na jižní, žabovřeské, straně). Mezi dvěma secesními vilkami Minská 17 a 21 byla proluka v majetku stavitele Bartoloměje Nováka a jeho ženy Perpetui, kterou roku 1915 využili na stavbu kina s názvem Bio Aladin. Návrh zpracoval patrně už na konci roku 1913 brněnský architekt Bohumír František Antonín Čermák a 29. května 1915 se začala promítat zpravidla čtyři představení denně. Novák roku 1917 padl na bojišti první světové války a kino odkoupila Kamila Súčková, která začala promítat pod novým názvem Lucerna. Promítací licenci roku 1921 převzal spolek Středoškolská menza, za protektorátu stát, po roce 1945 Československý státní film a nyní kino patří městské části. V současné době je Lucerna nejstarším doposud činným kinosálem ve městě.
Čermákův projekt kina doznal v průběhu doby celé řady změn vyvolaných zejména modernizacemi technologií, zázemí i hlediště. Díky fotografii známe podobu kina v roce 1931, kdy před průčelím na útlých kovových pilířích stála prosklená stříška zbudovaná po požáru roku 1928. Střecha kina přecházela v okapové části v masivní zaoblenou římsu, což byl bezpochyby Čermákův architektonický záměr. Z jeho koncepce pochází i souměrně řešená fasáda s dvojicí dveří (usnadňující provoz, kdy jedny slouží pro vstup do kina a druhé pro odchod z něj). Poslední zásadní oprava a modernizace kina proběhla v roce 2011, fasáda z osmdesátých let 20. století byla pozměněna přesunem názvu kina do horní části a odstraněním oplechované lišty tvořící vysunutou kordonovou římsu. Ačkoliv z Čermákovy patrně odvážné modernistické koncepce příliš nezůstalo, kino Lucerna je na území Brna jedinečným příkladem doposud fungujícího jednosálového biografu, umístěného v přízemní secesně utvářené zástavbě vsi Žabovřesky.
Matěj Kruntorád
