Novostavba školy na rohu dnešní Kounicovy a Sušilovy ulice byla vybudována podle projektu neznámého architekta (městského úředníka) kolem roku 1900, nejpozději však do podzimu 1903. Zpočátku byla samostatně stojící budovou na půdorysu písmene L v nejsevernější části tehdejší Giskrovy (dnes Kounicovy) ulice, na její nezastavěné východní straně naproti areálu městského chudobince císaře Františka Josefa (dnešní Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity). V té době se pořád jednalo o brněnskou periferii za zrušeným městským hřbitovem a k výraznější výstavbě zde došlo až ve dvacátých letech. Na základě řešení dvorních průčelí i celkové formy budovy je ale zřejmé, že již v čase výstavby se počítalo s dostavěním kompletního stavebního bloku, i když budova existovala jako solitérní stavba až do realizace přístavby po roce 1914. Celý stavební blok byl teprve kolem poloviny dvacátých let doplněn o nájemní domy s rondokubistickými průčelími a uzavřen až v roce 1930 funkcionalistickou dostavbou téže školy, navrženou architektem Josefem Poláškem v Kotlářské ulici.
I když se budova někdy označuje jako česká dívčí škola, nebo naopak jako česká obecná chlapecká škola, v plánech je uveden název Doppel-Volksschule (Obecná škola pro chlapce a dívky). Pravděpodobně se tedy od začátku počítalo s tím, že v budově budou sídlit školy dvě. Česká dívčí škola vznikla ve školním roce 1900/1901 rozdělením České dívčí obecní školy na Hutterově (Traubově) ulici č. 5, zpočátku ale sídlila v nevyhovujících objektech činžovních domů na stejném místě. Počátkem školního roku 1903/1904 se pod názvem II. městská dívčí škola přestěhovala do nové budovy na dnešní Kounicově ulici. Česká chlapecká škola se oddělila od školy na Winterhollerově náměstí (náměstí 28. října) v roce 1898 a do postavení nové budovy sídlila v domě na Giskrově ulici č. 34 (dnešní Kounicova 10). Teprve po vybudování přístavby se škola pravděpodobně rozdělila na dívčí (sídlící ve starší budově) a chlapeckou část (v nové přístavbě).
Z formálního hlediska budova zapadá do proudu neorenesančních školních budov, které v Brně vznikaly ve druhé polovině 19. století. Na rozdíl od většiny těchto staveb je však komponována bez důrazu na symetrii a monumentalitu. Využívá se zde spíše o princip aditivního řazení okenních os s mírně akcentovaným nárožím a koncovými částmi, bez zdůraznění hlavního průčelí. Škola má jednoduchou dvoutraktovou dispozici s učebnami obrácenými do ulice, se zaklenutými chodbami a dvěma schodišti vysunutými do samostatných hmot na straně dvora. Tělocvična byla situována do nárožní části přízemí, přičemž její poloha se do hmoty nebo průčelí prakticky nepromítla.
Budova sloužila stejné funkci téměř celou dobu své existence, s výjimkou první světové války, kdy v ní sídlila prozatímní kasárna pěšího pluku č. 3. V současnosti je celý objekt, včetně křídla z roku 1930, sídlem ZŠ a MŠ Kotlářská 4.
KK