V letech 1908–1911 byla vybudována souvislá zástavba nájemních domů sudé fronty ulice Merhautovy (1907–1919 Senefelderova) jako součást nově vznikající čtvrti Černá Pole. Sestávala ze dvou podélných bloků rozdělených příčnou uličkou – dnešní Slepou – tehdy Promberovou.
Početnou skupinu sedmnácti obdobně koncipovaných nájemních domů vystavěl brněnský německojazyčný stavitel Friedrich Wilhelm Schmeer ve spolupráci s architektem Vladimírem Fischerem. Lze předpokládat, že Fischerovým tvůrčím přínosem byly zejména návrhy průčelí, které v této době stavební firmy běžně svěřovaly soukromým architektům. Tito dva tvůrci spolu pracovali dlouhodobě a lze říci, že na konečné podobě staveb se podíleli oba.
Zástavba vyrůstala postupně od horního konce ulice Merhautovy. V roce 1908 byly postaveny dvojdomy Merhautova č. 8–10 a 12–14. Na ně v roce 1909 navázala největší část stavebního projektu, Merhautova č. 16, 18, 20, 22, 24, 26, 40, 42 a Slepá 19, 20. A v roce 1911 byly dokončeny ještě budovy Merhautova č. 28, 30 a 32. Schmeerovy a Fischerovy stavby v ulici Merhautově se vyznačovaly především osobitým romantickým cítěním a výrazně strukturovaným prostorovým řešením fasád. Můžeme je zahrnout do vrcholného období působení této tvůrčí dvojice kolem roku 1910. Urbanistická i umělecká hodnota domů je o to významnější, že se jedná o velmi dobře dochovaný soubor vytvářející specifickou atmosféru tohoto samostatného úseku jedné z významných brněnských tříd. Originální eklektická architektura měla stylově nejblíže k mnichovské secesi doplněné o modernistické prvky. Charakteristická byla velká hmotová členitost s vysokými štíty, hranolovými i polygonálním arkýři a věžovitými nástavci ukončujícími jednotlivá průčelí či jejich partie. Fasády byly strukturovány a dekorovány množstvím tvarově i materiálově pestrých článků a detailů inspirovaných různými historickými obdobími. Osobitý výraz dotvářelo rovněž začlenění dřevěných či kovových prvků a střídání různých struktur omítek. Část z četného dekoru fasád nesla specifický význam, odkazující na profesi či jméno samotného stavitele Schmeera. Tak například portál domu č. 16 nese velké písmeno S (Schmeer), provázené rytířskou helmicí, která byla narážkou na stavitelovo druhé křestní jméno Wilhelm, které lze vyložit jako „rytíř velké přilby“. Helmice je rovněž součástí štukových dekorací domů č. 20 a 22, ve štítu, jímž vrcholí fasáda domu č. 30 je osazena socha patrona rytířů sv. Jiří. Na domě č. 24 jsou v obdélných polích štukové reliéfy zobrazující stavební řemesla (tesař, zedník), motiv staveb s festony odkazující na stavitelství je opakujícím se motivem fasád domů č. 20 a 22. Součástí dekoru většiny průčelních fasád jsou minuciózně provedené vegetabilní prvky, četný je zvláště motiv květinových košů, který lze považovat za jeden z nejtypičtějších motivů brněnských staveb vzniklých kolem roku 1910.
Celek uliční fronty nájemních domů vytváří dojem jakési expozice rozmanitých možností architektonického ztvárnění průčelí na stylovém pomezí secese a moderny. Fischer často u sousedních dvojic domů pracuje s variantami téhož řešení. Někdy jsou dvojice sousedních domů totožné, jen zrcadlově obrácené, jindy jsou spojeny centrálním štítem či sjednoceny téměř identickým dekorem, přesto však v jejich hmotovém řešení či detailech nacházíme oživující odchylky. Architektonické řešení souboru tak pracuje s repeticí i variabilitou, symetrií i asymetrií ve vizuálně atraktivní hře plné různorodých dílčích formálních hříček. Podobné prvky se v celém souboru opakují rovněž v obdobně koncipovaných interiérech.
Novostavby byly majetkem stavitele F. W. Schmeera, který je pronajímal a některé z nich v dalších letech odprodával soukromým vlastníkům. Nejdéle ve Schmeerově vlastnictví zůstaly domy č. 24, 26 a 28, které mu patřily ještě v průběhu třicátých let. Některé z objektů byly upravovány již v meziválečném období. V roce 1927 byla například provedena přestavba a nástavba domu č. 14 a v roce 1932 domu č. 12, v roce 1929 byla v suterénu uličního průčelí domu č. 20 zřízena garáž. Písmeno A v kartuši nad portálem domu č. 20 bylo zřejmě přidáno po roce 1927, kdy stavbu od stavitele Schmeera odkoupil lékař MUDr. Jaroslav Adam. Po roce 1945 Schmeerovy domy na Merhautově zůstávaly dlouho bez údržby, ještě v osmdesátých letech 20. století byly na jejich fasádách patrné četné stopy po kulkách z druhé světové války a všechny stavby velmi chátraly. V nedávné době byly postupně všechny stavby skupiny renovovány, přičemž jejich památkové hodnoty zůstaly v exteriérech a z větší části rovněž v interiérech velmi dobře dochovány.
Pavla Cenková
