O tom, jak široký dopad měly výstavy experimentálního bydlení na budoucí podobu architektonické produkce, svědčí jejich přijetí místními stavebními podnikateli. Stavitelská firma Václava Dvořáka a bratrů Kubových vyvinula koncem 20. let koncepci „vertikálního bydlení“ přejímající inovace řadových rodinných domů, s nimiž jsme se mohli setkat již u staveb v kolonii Nový dům. Tyto typové stavby umožňovaly značné finanční úspory a zároveň představovaly moderní bydlení s řadou prostorových, funkčních i estetických kvalit.
Domy byly stavěny bez sklepů, protože ty by znamenaly navýšení ceny, a provozní zázemí jako garáž, kotelna, prádelna nebo pokoj služky bylo umístěno v přízemí. V prvním patře se nacházela kuchyně (určená pouze k přípravě jídel), hala se schodištěm a obývací pokoj (plnil funkci odpočinkového prostoru), druhé patro bylo určeno ložnicím (rodičů a dětí zvlášť) a sociálnímu zařízení (tady již bylo samozřejmostí). V podkroví mohla být umístěna komora nebo hostinský pokoj, který vedl na střešní terasu. Dům měl hloubkovou trojtraktovou dispozici určenou malou šířkou parcely, což znamenalo úsporu při koupi stavebního pozemku i malé náklady na údržbu fasád a chodníku. Řadová zástavba navíc eliminovala finanční náklady spojené se stavbou štítových stěn a jejich základů a zároveň zlepšovala tepelnou izolaci sousedních domů.
Řadové rodinné domy Václava Dvořáka a bratří Kubových najdeme v mnoha městských částech. Jejich fasády se vyznačují minimální estetikou, použitím černých a bílých opaxitových nebo keramických obkladů, prosklenými arkýři a balkony a také charakteristickými kazetovými korunními římsami.