Hotel Continental

D108

K výstavbě hotelu Continental bylo přistoupeno z podobných důvodů jako k realizaci hotelu International – záměrem bylo zvýšit ubytovací kapacity pro návštěvníky brněnských veletrhů. Continental byl však původně plánován pouze jako turistická ubytovna – až během jeho realizace vyvstal požadavek na zvýšení komfortu a primární orientaci na zahraniční hosty, což ovšem vedlo k jistému rozporu: standard ubytování se podařilo dovést do požadované úrovně (hotel byl zařazen do kategorie B s hvězdičkou s možností kategorie A), avšak provozně hospodářská část zůstala v dimenzích původního konceptu neodpovídala potřebám zařízení.


Nevelká parcela vybraná pro výstavbu hotelu Continental se nachází v místě jedné z nejstarších dělnických kolonií bývalého Rakouska-Uherska. Pamětní deska instalovaná při vstupu do hotelu upomíná na jeho historii: stával zde rodný dům Adolfa Loose a kamenická dílna jeho rodičů. Omezená velikost parcely determinovala výslednou podobu stavby, která musela být z kapacitních důvodů vedena do výšky. Vznikl tak objekt o patnácti podlažích dosahující výšky 56 metrů, který významně zasáhl do panoramatu města a dnes je jeho neodmyslitelnou součástí. Charakteristický půdorys hlavní budovy ve tvaru písmene Y představuje dobově oblíbené řešení, uplatňované v různých variantách. Konstrukce výškové hmoty s pokoji hostů provedená z litého betonu kombinovaného s prefabrikovanými prvky spočívá na monolitických železobetonových rámech v úrovni přízemí a prvního patra, kde jsou situovány společenské prostory.


Prostoru vstupní haly v západním křídle, která zaujímá obě spodní podlaží, dominuje příznačná bruselská spirála zavěšeného schodiště a atypický strop řešený jako geometrická konfigurace soustředných trojúhelníků, mezi nimiž se ukrývá původní osvětlení stejných forem a které jsou klíčovým motivem celého hotelu. V přízemí je situován sál, bar a další společenské místnosti s cele prosklenými stěnami. Původně jednopodlažní přístavba s restaurací s lomenicovou střechou je napojena na jižní křídlo hlavního výškového tělesa. Prosklená fasáda přízemí orientovaná do Kounicovy ulice se otevírá do zeleně, která měla být podle původního záměru upravena jako japonská zahrada oživená vodními plochami. Společenské prostory jsou – navzdory poměrně komornímu měřítku – výpravně pojednány za použití přírodních materiálů: podlahy ve vstupní hale jsou provedeny z benátské dlažby kontrastující se stěnou za točitým schodištěm obloženou lomovým kamenem. Z dalších materiálů se uplatňuje mramor, transparentní i barevné sklo a hruškové dřevo. Vnitřní i vnější prostory – ve stěnách lodžií, v podhledech balkónů a pergol – byly v intencích bruselského stylu ztvárněny latexovými barvami živých odstínů, jejichž doplňující barvou je modrá.


Výtvarným řešením interiérů i exteriérů byli pověřeni, stejně jako v případě hotelu International významní umělci. Kateřina Pažoutová ve své disertační práci popisuje okolnosti navázání jejich spolupráce s týmem architektů Řihák – Semela – Kovářík: „Iniciátorskou roli sehrál podle Zoubka architekt Ruller, který zhlédl výstavu skupiny Trasa a napsal jejím členům, že by s nimi rádi spolupracovali… Ředitel hotelu Continental, jakožto bývalý ředitel restaurace v československém pavilonu na EXPO 58 v Bruselu, uvítal umění, které snese mezinárodní měřítko.“ Z členů skupiny Trasa se na výtvarném řešení hotelu Continental nakonec podíleli Olbram Zoubek, Eva Kmentová a Čestmír Kafka, z dalších pak Stanislav Libenský, Jaroslava Brychtová, Zdena Preclíková-Fibichová a Otakar Sivera. Na výtvarné koncepci interiérů s nimi spolupracoval také Řihákův kolega, architekt František Kovářík.


V parteru před hlavním vstupem do hotelu z Kounicovy ulice byla osazena jedenáctimetrová nefigurativní plastika Olbrama Zoubka Ptáci (1964) z litého betonu potažená bílým cementovým štukem, v její blízkosti se nacházel bazének provedený technikou mozaiky z oblázků zalitých v betonu od Evy Kmentové, který však podlehl důsledkům nedostatečné údržby. V atriu severního průčelí se dochoval vodní prvek nepravidelného tvaru s travertinovou sochou ženské postavy od Zdeny Preclíkové-Fibichové. Ve společenských prostorech byly umístěny skleněné plastiky a vitráže „vytvořené v Umělecké sklářské škole v Železném Brodě. Stanislav Libenský se podílel společně s Jaroslavou Brychtovou a J. Novotným na výtvarné výzdobě interiéru hotelové haly (fontána Květ, barevné kompozice ze skla a kovu, vitráže ve snack-baru). Železnobrodská umělecká sklářská škola vyrobila také skleněnou mapu Brna podle návrhu architekta Františka Kováříka. Expresivně prolamované stěny jídelny jsou dosud doplněny abstraktními ocelovými reliéfy od Čestmíra Kafky. Keramická výzdoba hal byla provedena podle návrhu Otakara Sivery. Veškeré pokoje hostů byly vybaveny originálními obrazy moravských výtvarníků.


Podobně jako v případě správní budovy mezinárodních veletrhů a hotelu International se ani výtvarné řešení hotelu Continental nevyhnulo negativnímu hodnocení recenzentů, kteří kritizovali především množství výtvarných prvků, nepřípadné kombinace materiálů a nesourodost forem. Hotel Continental lze však z dnešního pohledu označit za reprezentativní příklad architektury propojující prvky internacionálního stylu se stylem bruselským, který ilustruje dobu svého vzniku, kdy architekti východního bloku mohli konečně začít navazovat na cenné dědictví předválečné architektury i na aktuální dění za železnou oponou.