O architektce Libuši Kopřivíkové toho nevíme mnoho, přestože byla autorkou řady staveb občanské vybavenosti na jižní Moravě i jinde. Absolvovala Fakultu stavební na Vysokém učení technickém v Brně, mnoho let působila v brněnském Stavoprojektu, kde nejprve pracovala jako vedoucí projektantka a od roku 1983 zastávala pozici hlavní specialistky technického útvaru v oboru architektura. Zásadní se jeví její spolupráce s architektem Miroslavem Spurným, autorem mimo jiné řady zdravotnických zařízení, která ji přivedla k vlastním realizacím mnoha staveb pro zdravotnictví.
V ateliéru Miroslava Spurného realizovala například polikliniku v Blansku (1968), která je utvářena pětipodlažní budovou vlastní polikliniky spojenou přízemním krčkem s čtyřpodlažním objektem určeným pro lůžkovou část. Její patrová stavba polikliniky na Lesné v Brně (1968–1972) je oproti tomu koncipována jako zdravotní středisko, jež se stalo součástí občanské vybavenosti většího urbanistického celku nově vznikajícího sídliště. V tomto ohledu je zajímavá také šestipodlažní budova břeclavské polikliniky s dvoupodlažním vstupním křídlem, jež poskytuje prostor pro řadu ordinací praktických a odborných lékařů. Pro potřeby zdravotnictví navrhla Kopřivíková v polovině sedmdesátých let také brněnský Výzkumný ústav zdravotnické techniky Chirana (1976–1979), dnešní budovu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně-Bohunicích. Tato zajímavá osmipodlažní budova, částečně spočívající na betonových pilířích, s prosklenou fasádou, střešní krytou terasou, venkovním ocelovým šnekovým schodištěm a v exteriéru přiznanou vertikální komunikační šachtou je spojena s menším třípodlažním objektem čtvercového půdorysu, v jehož jádru je ukryto nezastřešené atrium. Komplex původní Chirany je v současnosti pomocí pasarely propojen s budovami univerzitního kampusu. Mezi jejími známými realizacemi z doby, kdy působila jako projektantka, nelze opomenout ani tu nejmladší, často zmiňovanou stavbu Techmashexportu v Brně-Žabovřeskách (1979–1982). Podobně jako u Chirany zde Kopřivíková umístila hlavní budovu nesenou patrovým příčným křídlem se vstupní terasou na štíhlé betonové pilíře.
V díle Libuše Kopřivíkové lze nalézt inspiraci tvorbou architekta Le Corbusiera, ať již v tomto ohledu máme na mysli jednoduše koncipované monumentální blokovité stavby, či komplikované promyšlené dispozice brněnské Chirany a Techmashexportu ozvláštněné řadou zajímavých architektonických prvků. Nelze opomenout ani opakující se prvek vnitřního atria, jež přináší denní světlo do prostor stavby. S oblibou vytvářela stavby zakládající se na jednoduchých prefabrikovaných stavebních dílech.
Libuše Kopřivíková byla manželkou architekta Františka Kopřivíka staršího (1929–2015) a matkou architekta Františka Kopřivíka mladšího. Zemřela v Brně v roce 2005.
ŠB
Architekt/ka
Libuše Kopřivíková
Datum narození
30. 12. 1928
Datum úmrtí
2005 Brno
Literatura
Nina Dvořáková ,
Z tvorby jihomoravských architektek : výstava Jihomoravské krajské organizace Svazu českých architektů,
Brno 1985
Iloš Crhonek,
Brno v architektuře a výtvarném umění,
Brno 1981
Renata Vrabelová (ed.),
Brno. Architektura / Architecture. 1945–1990,
Brno 2009, s. 249
Vladimír Šlapeta,
Renata Vrabelová,
Brněnská architektura. Brno Architecture. 1918–2008,
Brno 2014
Prameny
Poliklinika Blansko, dostupné z: http://poliklinikablansko.cz/, 30. 10. 2018.
Poliklinika Břeclav, dostupné z: http://www.poliklinika.cz/cs, 30. 10. 2018
Soupis díla
Realizace v Brně:
sídliště Fučíkova čtvrť (dnes Štefánikova čtvrť, označováno též jako sídliště Černá Pole II), spoluautorka J. Ryšková, polovina 60. let 20. století, Brno-Černá Pole
Poliklinika Lesná,1968–1972, Brno-Lesná, Halasovo náměstí 1
Výzkumný ústav zdravotnické techniky Chirana (dnes Lékařská fakulta MU), 1976–1979, Brno-Bohunice, Kamenice 3
Techmashexport – budova technického střediska, 1979–1982, Brno-Žabovřesky, Stránského 28
Další realizace:
Loďařská škola, Komárno, Slovenská republika
Poliklinika, Břeclav, Bratří Mrštíků 38
Statistický úřad, Břeclav, Sladová 1
Spořitelna, Břeclav, Jana Palacha 7
Poliklinika, Blansko, Sadová 33, dokončeno 1968