Libuše Kopřivíková

Architekt/ka

 O architektce Libuši Kopřivíkové toho nevíme mnoho, přestože byla autorkou řady staveb občanské vybavenosti na jižní Moravě i jinde. Absolvovala Fakultu stavební na Vysokém učení technickém v Brně, mnoho let působila v brněnském Stavoprojektu, kde nejprve pracovala jako vedoucí projektantka a od roku 1983 zastávala pozici hlavní specialistky technického útvaru v oboru architektura. Zásadní se jeví její spolupráce s architektem Miroslavem Spurným, autorem mimo jiné řady zdravotnických zařízení, která ji přivedla k vlastním realizacím mnoha staveb pro zdravotnictví. 

V ateliéru Miroslava Spurného realizovala například polikliniku v Blansku (1968), která je utvářena pětipodlažní budovou vlastní polikliniky spojenou přízemním krčkem s čtyřpodlažním objektem určeným pro lůžkovou část. Její patrová stavba polikliniky na Lesné v Brně (1968–1972) je oproti tomu koncipována jako zdravotní středisko, jež se stalo součástí občanské vybavenosti většího urbanistického celku nově vznikajícího sídliště. V tomto ohledu je zajímavá také šestipodlažní budova břeclavské polikliniky s dvoupodlažním vstupním křídlem, jež poskytuje prostor pro řadu ordinací praktických a odborných lékařů. Pro potřeby zdravotnictví navrhla Kopřivíková v polovině sedmdesátých let také brněnský Výzkumný ústav zdravotnické techniky Chirana (1976–1979), dnešní budovu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně-Bohunicích. Tato zajímavá osmipodlažní budova, částečně spočívající na betonových pilířích, s prosklenou fasádou, střešní krytou terasou, venkovním ocelovým šnekovým schodištěm a v exteriéru přiznanou vertikální komunikační šachtou je spojena s menším třípodlažním objektem čtvercového půdorysu, v jehož jádru je ukryto nezastřešené atrium. Komplex původní Chirany je v současnosti pomocí pasarely propojen s budovami univerzitního kampusu. Mezi jejími známými realizacemi z doby, kdy působila jako projektantka, nelze opomenout ani tu nejmladší, často zmiňovanou stavbu Techmashexportu v Brně-Žabovřeskách (1979–1982). Podobně jako u Chirany zde Kopřivíková umístila hlavní budovu nesenou patrovým příčným křídlem se vstupní terasou na štíhlé betonové pilíře. 
 
V díle Libuše Kopřivíkové lze nalézt inspiraci tvorbou architekta Le Corbusiera, ať již v tomto ohledu máme na mysli jednoduše koncipované monumentální blokovité stavby, či komplikované promyšlené dispozice brněnské Chirany a Techmashexportu ozvláštněné řadou zajímavých architektonických prvků. Nelze opomenout ani opakující se prvek vnitřního atria, jež přináší denní světlo do prostor stavby. S oblibou vytvářela stavby zakládající se na jednoduchých prefabrikovaných stavebních dílech.
 
Libuše Kopřivíková byla manželkou architekta Františka Kopřivíka staršího (1929–2015) a matkou architekta Františka Kopřivíka mladšího. Zemřela v Brně v roce 2005.
 
ŠB