Mohutný nájemní dům situovaný v exponované urbanistické poloze na nároží Masarykovy a Nádražní ulice vytváří spolu s protilehlým klasicistním palácem Padowetz jakési monumentální propylaje vstupu do historického jádra města z rozlehlého prostoru před brněnským hlavním nádražím. V základním rozvrhu dvoukřídlý čtyřpatrový dům se zvýšeným přízemím má dvě asymetricky komponovaná uliční průčelí vertikálně traktovaná arkýři, kanelovanými pilastry a štítovým rizalitem. Dominantní prvek určující architektonický výraz domu představuje trojboký nárožní arkýř završený věžovitou nástavbou s tamburem a helmicí, pod nímž je ve zkoseném nároží osazena reliéfní deska zpodobňující středověkou městskou bránu, s majuskulním nápisem „Das alte Ferdinandstor“.
Objekt byl vybudován zhruba v místech středověké Židovské brány otevírající vstup do opevněného města z jižní strany. Židovská brána, doplněná na počátku 16. století mimořádnou pozdně gotickou portálovou architekturou od Antona Pilgrama, jenž později působil jako vedoucí svatoštěpánské dómské huti ve Vídni, byla součástí sofistikovaného fortifikačního systému. Ten však po vybudování barokního bastionového opevnění Brna ztrácel na významu a byl postupně odstraňován. Samotná Židovská brána byla nahrazena roku 1836 klasicistní stavbou Ferdinandovy brány a i ta byla v rámci modernizace a otevírání městského jádra odstraněna roku 1865 (Pilgramův portál byl snesen a jeho části jsou dochovány v lapidáriu Muzea města Brna). Zbořen byl též blízký pitoreskní shluk jednopatrové a dvoupatrové zástavby kolem slepé uličky, tzv. Sackgasse, na jehož místech byl v letech 1913–1914 vybudován brněnským stavitelem Adolfem Bacherem mohutný nájemní dům navržený architekty Rudolfem Farskym a Bohumírem Františkem Antonínem Čermákem.
Rudolf Farsky byl vyškolen ve Vídni; absolvoval architekturu na vídeňské akademii výtvarných umění u Otto Wagnera a pracoval také u Josefa Hoffmanna ve slavných Wiener Werstätte. Od roku 1911 působil v Brně jako samostatný projektant, profesor na Německé vyšší průmyslové škole stavební a také člen místního spolku německo-moravských umělců Mährischer Künstlerbund. Akademické studium ve Vídni a praxi ve vídeňských architektonických ateliérech absolvoval též mnohostranně talentovaný Bohumír Čermák, budoucí zakladatel brněnských Uměleckořemeslných dílen.
Tvůrci vtiskli nárožnímu domu podobu vysokého bloku akcentovaného polygonálním nárožím završeným válcovou věžicí. Přes užití základních historizujících forem – ovšem ve stylizovaném zjednodušeném ztvárnění, je celkový ráz jejich architektury zcela modernistický, tvůrčím způsobem kombinující tvarosloví geometrické secese a rané moderny v duchu typickém pro žáky Otto Wagnera.
Siluetu domu vedle věžice dlouho dotvářela na hřeben střechy umístěná reklamní tabule upozorňující na brněnskou pobočku Německé centrální banky (Centralbank der deutschen Sparkassen, Brünn, Grosser Platz 19), která byla odstraněna na sklonku dvacátých let, kdy banka procházela finanční krizí. V domě od samého počátku až do roku 1981 sídlilo kino Apollo (později Aktualita, UFA-OP, Ohne Pause, Čas) založené Dominikem Markusem Morgensternem, provozovatelem prvního stálého kina v českých zemích. Veřejné prostory domu dekorují rovněž převážně ornamentální prvky ve stylu geometrické secese, obchodní parter byl však roku 1935 funkcionalisticky upraven pro knihkupectví Witzek podle návrhu Zoltána Egriho a Jana Haase. Zčásti dochovaná funkcionalistická úprava parteru představuje ojedinělou ukázku tvorby těchto architektů, z jejichž díla je dnes známo jen několik málo realizací.
Aleš Homola
