Při zastavování jádra Brna po velké asanaci na přelomu 19. a 20. století moderními polyfunkčními domy byla použita nejrůznější formální řešení, která však vždy vycházela ze silných historizujících tendencí. K výraznému dobovému akcentu na malebnost jako na estetickou kvalitu a historizující reminiscence nových architektonických děl vkládaných do převážně zachované středověké urbánní osnovy přispěla kritická odezva reagující na zboření významné části starobylého města (včetně reakce Centrální komise pro uměleckohistorické památky ve Vídni).
U novostavby na Jakubském náměstí 2 tomu bylo ovšem zčásti jinak. Dům vyrostl na exponované parcele v nároží nově proražené ulice Rašínovy a Jakubského náměstí naproti jedné z nejvíce prominentních staveb města, pozdně gotickému kostelu sv. Jakuba. Nárožní nájemní dům budovaný v bezprostřední blízkosti průčelí chrámu tedy nutně tvořil jeho pohledový pendant, což zdůraznilo otázku hledání vhodné formy pro novostavbu. Tuto skutečnost dokládají dochované plány vytvořené městskými staviteli Antonem a Josefem Jelinkovými v listopadu 1903, které představují návrh nového čtyřpatrového obytného a obchodního domu se secesně dekorovanými fasádami akcentovanými nárožním arkýřem završeným převýšenou helmicí. Dům však nakonec získal výrazně odlišnou podobu.
Žádost o povolení výstavby čtyřpatrového obytného domu na místě zbouraného domu č. 8 podala obchodní společnost Wenzel Foit a Emil Paiker městskému úřadu roku 1903 a následujícího roku je získala. Dobový tisk uvádí: „Pánové Foit a Paiker nechají na místě svého domu vedle Thonethofu postavit elegantní novou budovu, rovněž čtyřpatrovou“ (Bautechniker, 1904).
Stavebníci nechali plány novostavby na prestižní parcele přepracovat profesorem na státní německé průmyslové škole v Brně, úspěšným architektem Maximem Johannem Monterem, který navrhl vznosnou vertikální stavbu v neogotických formách pohledově působivě komunikující nejen se středověkým kostelem sv. Jakuba, ale také s neogotickou svatojakubskou farou od Germano Wanderleye, dostavěnou na šikmo protilehlém nároží roku 1901.
Roku 1905 zde tedy vznikl čtyřpatrový objekt se dvěma nestejně dlouhými průčelími, jejichž spojující prvek a architektonicky stěžejní část tvořilo zkosené nároží sevřené věžovitými rizality ukončenými hrotitými štíty, mezi nimiž na členitém završení vystupuje kovový letopočet.
Monumentální a současně malebný výraz rizalitů umocnily vystupující svislé hmoty třípodlažních arkýřů, gotizující vertikalitu stavby zdůrazňovaly pilíře, fiály a hrotnice čnící nad vrcholy štítů.
Plochy štítů vyplňovaly dekorativní motivy reliéfních lomených oblouků se slepými kružbami. Gotizující ornamentální aparát plnil výraznou estetickou funkci i na ostatních částech fasád v podobě frontonů tvarovaných do hrotitých oblouků s reliéfními kružbami, oslího hřbetu završeného kytkou, parapetních výplní, reliéfních konzol, heraldických štítků či stylizovaných chrličů. Gotizující ornament dekoroval také prostor vstupní chodby a schodiště štukovými hrotitými oblouky vyplněnými slepými kružbami a motiv kružeb se objevuje také ve výplních dvoukřídlých dveří, oddělujících vstupní chodbu od hlavního schodiště.
Maximu Monterovi se zde podařilo navrhnout esteticky působivou a dodnes funkční architekturu městského obytného domu s obchodním parterem, jehož výrazné neogotické stylové řešení citlivě doplnilo prostor kolem významného monumentu města a vybízelo k následování v dotváření Jakubského náměstí v dalších letech první dekády 20. století.
Aleš Homola
