Maxmilian (Maxim) Johann Monter (Morgenstern)

Architekt a malíř Maxmilian (Maxim) Johann Monter se narodil 23. června v Kostelci nad Labem do početné židovské rodiny Rudolfa Morgensterna a jeho manželky Julie, rozené Jelinek. Jeho původní příjmení bylo tedy Morgenstern, v květnu roku 1903 si jej nechal změnit na „Monter“ a používal rovněž zkrácenou verzi svého křestního jména „Maxim“. Studoval na vyšší reálce a na německém Vysokém učení technickém v Praze. Po ukončení studií působil mezi lety 1888–1894 jako malíř a architekt v Žatci, Mnichově a v okolí Bodamského jezera. V letech 1894–1895 byl asistentem katedry architektury na německém Vysokém učení technickém v Praze (Deutsche Technische Hochschule in Prag). Poté v letech 1895–1904 vyučoval na státní průmyslové škole v Černovicích (Czernowitz) historickém zemském hlavním městě Bukoviny, která tehdy byla součástí rakousko-uherské monarchie. Dne 12. 8. 1904 nastoupil jako profesor na státní německou průmyslovou školu v Brně, kde mezi lety 1905–1910 vyučoval volnou kresbu, stavební kresbu, stavební nauku a modelování a současně provozoval architektonický a malířský ateliér. Na výstavách místního uměleckého spolku Mährischer Kunstverein vystavoval své oleje a akvarely. Své práce publikoval v časopisech Der Architekt, Der Bautechniker, Wiener Bauindustrie-Zeitung, a Deutsche Bauhütte. V Brně spolupracoval se staviteli Josefem Jelinkem a zvláště s Adolfem Bacherem. Dne 16. července 1910 byl přeložen na státní průmyslovou školu v I. vídeňském obvodu a krátce na to se tak odebral z Brna do Vídně. V hlavním městě rakousko-uherské monarchie žil a pracoval v dalších desetiletích. Nejméně od roku 1917 spolu se svou manželkou Irmou, rozenou Benda (*19. 4. 1878) bydlel v rodinné vile, postavené podle jeho vlastního návrhu na vídeňské adrese Eichendorfgasse 7. Díky svému židovskému původu byl během německé okupace i s manželkou deportován do koncentračního tábora Terezín, kde zemřel 2. října 1942 ve věku 77 let.
V Černovicích Maxim Monter navrhl několik výstavných budov, které se staly chloubou tohoto města. Nejvýznamnější z nich byl patrně městský dům s kavárnou Habsburk, situovaný na prestižní parcele poblíž radnice (1898). V Brně se věnoval hlavně obytné architektuře ‒ navrhoval nové nájemní domy na parcelách uvolněných v důsledku asanace městského jádra a významně tak přispěl k současné podobě centra města. Stavby podle jeho návrhů nejčastěji realizovala prosperující stavební firma Adolfa Bachera a Karla Pětníka. Monterova architektonická tvorba pohybující se na stylovém pomezí pozdního historismu a secese, do brněnského prostředí 1. desetiletí 20. století vnesla ohlasy soudobé německé, zvláště mnichovské architektury.
Osobitý Monterův autorský projev se vyznačoval především romantizujícím hmotovým členěním, malebností a propracovanou strukturou detailu. Výrazné strukturování hmot bylo rozehráno pomocí různě velkých a nestejně tvarovaných okenních otvorů, arkýřů, balkónů, zděných i dřevěných lodžií a štítů. Příznačné pro Monterovu tvorbu bylo rovněž použití dynamického výrazu konvexně zaoblených nároží. Fasády průčelí jeho domů pokaždé využívaly rozdílné vizuální působení ploch hrubě strukturované a hladké omítky. V portfoliu Monterových brněnských staveb lze pozorovat rychlý progres směrem ke stále větší tvarové i ornamentální oproštěnosti. Bohaté historizující a secesní tvarosloví se stále více geometrizovalo, štukový dekor byl postupně redukován a výsledná podoba jeho staveb tak získávala střídmý modernistický charakter.
Monterovou první výraznou brněnskou stavbou byl nájemní dům s kavárnou Margaretenhof v ústí ulic Běhounské a Kozí (1906), jedna z nejvýznamnějších secesních budov městského jádra, kdy se dynamicky ustupující nároží stalo výraznou dominantou okolního prostoru. Následně v letech 1906–1908 Monter navrhl několik nájemních domů na Jakubském náměstí v bezprostřední blízkosti pozdně gotického kostela sv. Jakuba, a vzhledem k této urbanistické situaci se při hledání jejich podoby přiklonil k neogotickým formám. Zcela odlišný přístup pak zvolil při projektování skupiny nájemních domů Adolfa Bachera a Karla Pětníka mezi Masarykovou, Radnickou a Zelným trhem z let 1909–1912, kde použil romantizující hmotové skladby s barokizujícími či romantizujícími detaily, korespondující s dobovými hodnotami malebnosti a úcty k historii domova. Mimořádně hodnotná jsou průčelí nárožního nájemního domu E. R. Hannaka na Kapucínském náměstí 7 (1908), na nichž lze ocenit harmonický účinek vyvážené architektonické kompozice i mimořádné urbanistické cítění, se kterým je novostavba včleněna do náměstí. Na Hannakově domě můžeme rovněž pozorovat příklon Monterovy tvorby k více modernistickému výrazu dosaženém zjednodušením tradičního formálního aparátu. Tento trend se v Monterově promýšlení architektonickém výrazu ještě více projevil ve formách domů císařského rady Jaumanna (Kobližná 13 a Dvořákova 8) a Bacherova domu v ulici Vachově (Vachova 3), kde výrazná vertikalita, asymetrická kompozice fasád a uplatnění kontrastů hladkých architektonických článků a ploch hrubého omítnutí vytváří pozoruhodnou originální architekturu. Brněnské stavby Maxima J. Montera tak představují ucelený autorský soubor nesporných estetických i urbanistických kvalit, dokládající hodnoty zdejší architektury první dekády 20. století.

Pavla Cenková 

Architekt/ka
Maxmilian (Maxim) Johann Monter (Morgenstern)

Datum narození
23. 3. 1865 Kostelec nad Labem

Datum úmrtí
2. 10. 1942 Terezín