Prostor Jakubského náměstí kolem pozdně gotického městského dómu sv. Jakuba byl nově dotvořen v rámci velké asanace historického jádra Brna na počátku 20. století. Proražením ulice Rašínovy, jež se stala klíčovou komunikační tepnou nové urbánní kompozice jádra Brna, spojující náměstí Svobody s parkově upraveným prostorem před Německým domem na dnešním Moravském náměstí, a postupným nahrazením starobylé nižší zástavby konstrukčně a funkčně moderními veřejnými budovami a nájemními domy s obchodními partery došlo k radikální změně vzhledu a uspořádání urbánní struktury kolem jedné z nejvýznamnějších středověkých památek města.
Stavební tvůrci projektující zde novou zástavbu se museli vyrovnat s její bezprostřední pohledovou vazbou na monumentální chrám, což v případě nové svatojakubské fary od Germano Wanderleye (1900–1901) a nájemního domu Wenzela Foita a Emila Paikera (1905), postaveného dle návrhu Maxima Johanna Montera na šikmo protilehlém nároží (Jakubské náměstí 101/2), vyústilo v uplatnění výrazného neogotického řešení.
Montera oslovil pro spolupráci také stavitel Josef Jelinek, který v rámci svého rozsáhlého investičního záměru realizoval výstavbu západní části severního bloku domů Jakubského náměstí spolu s přiléhajícími lázněmi (orientovanými do ulice Rašínovy). Zatímco nové Ústřední městské lázně vybudované (na místě starších Dianiných lázní) v letech 1905–1907 navrhl Hubert Gessner, obytné domy na Jakubském náměstí svěřil Jelinek osvědčenému architektovi Maximu Johannu Monterovi. Trojici mohutných čtyřpatrových domů s obchodními partery v přízemí a obytnými patry opatřil Monter pozoruhodnými fasádami v originálním stylovém pojetí, které již opustilo aplikaci klasických neogotických schémat, která architekt ještě uplatnil na průčelí nedalekého domu Jakubské náměstí 2. Z goticko-renesančních severských stavebních tradic použil Monter výraznou vertikalitu hmot umocněnou soustavami strmých štítů a polygonálních i hranolových arkýřů spínajících patra; dojem svislosti a výšky ještě zdůrazňuje potlačení horizontálních tektonických linií (kromě zřetelného oddělení provozního parteru). Určité romantické zjemnění architektonického výrazu fasádám dodává otevřená arkádová lodžie v horní partii sníženého zkoseného nároží domu Jakubské náměstí 3 a uměřeně uplatněný reliéfní dekor s figurálními, rostlinnými i abstraktními ornamentálními prvky.
Monterovy vertikálně orientované architektonické struktury fasád zde stále výrazně používají historizující prvky – štíty, arkýře, lodžie, otvory rámované šambránami či ornamentální dekor – ovšem v modernisticky zjednodušené podobě a celkový výraz bloku s pnoucími se štíty a členitými hmotami již není historizující, jde o organicky vyrůstající modernistickou aplikaci klasických témat tradiční evropské architektury. Monter zde ve vazbě na svatojakubský dóm opustil pokusy o jednotu stylovou ve prospěch jednoty estetické.
V navazujícím duchu pak Monter úspěšně navrhl rozlehlý blok domů stavitelů Adolfa Bachera a Karla Pětníka na ulicích Masarykova, Průchodní, Radnická a na Zelném trhu (1909–1912), tuto podobu stylového hledání na pomezí pozdního historismu a moderny realizovali i jiní architekti, například Vladimír Fischer v návrhu nájemních domů Josefa Müllera na Kotlářské 3 a 5 (1909).
Nově vybudovaný dům na Jakubském náměstí 3 Josef Jelinek záhy prodal pojišťovací instituci, která jej pak dlouhodobě vlastnila (Podpůrný fond zaměstnanců a pokladna vdov a sirotků továrny na ovčí vlnu v Brně, v třicátých letech 20. století se pak dům nacházel v majetku Rolnické vzájemné pojišťovny v Praze).
V současnosti dům vlastní soukromá společnost, prošel rozsáhlou rekonstrukcí a nadále slouží k obytným a komerčním účelům.
Aleš Homola
