Viktor Rudiš

Architekt/ka
Brněnský rodák Viktor Rudiš vystudoval po druhé světové válce na fakultě architektury u Bedřicha Rozehnala. Mezi lety 1953–1957 působil ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury, z politických důvodů však musel odejít. Od roku 1958 byl zaměstnán ve Stavoprojektu, a to nejdříve rok v ateliéru Otakara Oplatka, kde se podílel na rozpracování návrhu Janáčkova divadla od Jana Víška. Následně byl povolán do ateliéru Františka Zounka, kde působil až do roku 1969, kdy se sám stal vedoucím ateliéru. Pod Zounkovým vedením se podílel na koncepci a občanské vybavenosti sídliště Lesná, které je výjimečné především množstvím zelených ploch i výtvarných děl, která jej dotvářejí. Architekt dal prostor tehdejším předním výtvarníkům (Bohumíru Matalovi, Čestmíru Kafkovi, Januši Kubíčkovi, Zdeňku Palcrovi), kteří umělecky ztvárnili zdi. S některými výtvarníky jej pojila dlouholetá přátelství, o čemž svědčí i pozdější četné výtvarné instalace.

 V roce 1968 vyhrál s Vladimírem Pallou a Alešem Jančekem soutěž na československý pavilon Expo 1970 v japonské Ósace. Sochařsky pojatá architektura ve tvaru písmen H a U, tvořená dřevěnou konstrukcí se skleněným pláštěm a navazující tak na tradiční japonské tvarosloví, získala cenu Institutu japonských architektů. Pavilon byl připravován podle libreta Jana Skácela a Adolfa Kroupy v uvolněné době 60. let. Vystavovaná díla pocházela od Jaroslavy Brychtové, Stanislava Libenského, René Roubíčka, Vladimíra Janouška a Čestmíra Kafky. Normalizační změny se projevily rychlím připojením několika soch poplatných době, architekt sám se navíc nesměl výstavy zúčastnit a o pavilonu se, až na jednu kritickou recenzi, téměř nepsalo v dobovém tisku.

V osmdesátých letech se Viktor Rudiš podílel na několika projektech pro BVV, z nichž některé byly uskutečněny (budova Výrobně montážního střediska z roku 1986) a některé zůstaly pouze ve fázi projektu (Obchodně provozní centrum z roku 1986). Výraznými realizacemi na výstavišti se stal hotel Holiday Inn, postavený na půdorysu pravidelného rovnoramenného trojúhelníku v roce 1992, a přestavba a rekonstrukce pavilonu G z roku 1996, na kterých se také podíleli architektův syn Martin Rudiš a Zdeňka Vydrová. Kancelář Rudiš+Rudiš, kterou otec se synem založili po sametové revoluci, obdržela za přestavbu pavilonu G cenu Grand Prix Obce architektů. K jejím dalším významným realizacím patří obytný komplex v Litomyšli a rekonstrukce Uměleckoprůmyslového muzea v Brně, obojí z roku 2001. V roce 2003 ukončil Viktor Rudiš aktivní činnost, ve vedení ateliéru pokračuje jeho syn.

                                                                                                                                       VK

http://www.rudis-rudis.cz/, vyhledáno 9.5.2018.

    

Architekt/ka
Viktor Rudiš

Datum narození
9.6.1927 Brno