Bedřich Rozehnal
Bedřich Rozehnal se narodil 2. června 1902 ve Střebětíně. Roku 1916 začal studovat na reálce v Brně, kde se již výrazně projevilo jeho výtvarné nadání. Po maturitě v roce 1922 se zapsal na obor architektura a pozemní stavitelství na České vysoké škole technické v Brně. Aby si na studium vydělal, vykonával mnohá zaměstnání a později praktikoval i v několika projekčních kancelářích. Od roku 1928 působil v ateliéru svého učitele architekta Vladimíra Fischera, s nímž spolupracoval na projektu onkologické léčebny Dům útěchy, která měla vzniknout na Kraví hoře v Brně. Později byla ale vybrána parcela na Žlutém kopci, a původní projekt se musel přepracovat pro nový pozemek. Tento úkol připadl Bedřichu Rozehnalovi, který se záhy stal i vedoucím realizačních prací. Spolek Dům útěchy, investor tohoto projektu, vyslal Bedřicha Rozehnala na studijní cestu po podobných zařízeních v Evropě. Mladý architekt se tak seznámil s novinkami uplatňovanými nejen v onkologii. Realizace nemocnice na Žlutém kopci v Brně přinesla Rozehnalovi věhlas, roku 1935 ho oslovil Zemský úřad v Brně, aby se ujal projektování nemocničních zařízení pro celou Moravu. V roce 1937 se stal členem československé sekce CIAM (Mezinárodní kongres moderní architektury) a o rok později si společně se stavitelem Ferdinandem Matouškem otevřel samostatnou projekční kancelář v České ulici v Brně.
Po vypuknutí druhé světové války architekt pokračoval s výstavbou již započatých nemocničních projektů, řada dalších Rozehnalových plánů však po válce realizována nebyla. V této době ovšem vznikla i jedna z jeho nejzdařilejších realizací – Dětská nemocnice v Brně-
-Černých Polích. Své poznatky z praxe Rozehnal shrnul v knize „Cesta k řešení nemocniční otázky města Brna“, která se dostala také do rukou Le Corbusiera, jenž v dopise řediteli dětské nemocnice ocenil vynikající kvalitu stavby. Roku 1945 byl Rozehnal jmenován profesorem a později proděkanem na brněnské technice. S nástupem komunismu se však nad Rozehnalovou kariérou začala stahovat mračna. Architekt byl členem sociálně demokratické strany, ale záhy po jejím sloučení s KSČ roku 1950 odevzdal svou legitimaci a od té doby byl sledován Státní bezpečností. Roku 1955 byl také odvolán z funkce proděkana VUT a o čtyři roky později mu bylo zakázáno i vyučovat. Poté byl nespravedlivě odsouzen ke čtyřem létům vězení za údajné rozkrádání národního majetku. Nepodmíněný trest si odpykával především v pankrácké věznici v Praze, kde musel nastoupit také do tzv. Basaprojektu (vězeňské projekční kanceláře). Z vězení se Rozehnal dostal po dvou a půl letech, a to díky pomoci jeho přátel Alexandra Plocka a Františka Páleníčka, kterým se na jisté hradní recepci podařilo přesvědčit sekretářku Antonína Novotného, aby prezident podepsal architektovi milost. Po návratu domů se o Rozehnalovu budoucnost postaral tehdejší rektor brněnské univerzity Theodor Martinec, který pro něj zřídil speciální Kabinet životního prostředí, kde mohl architekt zase svobodněji projektovat.
V 60. letech obnovil Rozehnal styk se svým přítelem architektem Arnoštem Wiesnerem žijícím v Anglii a přičinil se o to, aby dostal čestný doktorát brněnské univerzity. Wiesner se pak v Liverpoolu zasloužil o reprízu Rozehnalovy výstavy, jejíž premiéra se zásluhou historika umění Zdeňka Kudělky odehrála v Brně již roku 1967. Díky uvolnění, které nastalo po Pražském jaru, byl dokonce Rozehnalovi udělen Řád práce za vynikající celoživotní tvůrčí a pedagogickou práci na poli československé architektury. Bedřich Rozehnal byl také novým soudním rozsudkem v plném rozsahu rehabilitován a bylo mu nabídnuto místo vedoucího ateliéru architektonické tvorby na VUT v Brně. V roce 1969 byl jmenován ředitelem Ústavu tvorby životního prostředí VUT v Brně. Téhož roku se stal spolupracovníkem československé komise pro spolupráci s UNESCO a čestným členem Svazu architektů ČSSR. S nástupem normalizace se však všechno změnilo, vedení univerzity 31. ledna 1971 s Bedřichem Rozehnalem rozvázalo pracovní poměr a roku 1973 byl architekt penzionován. Díky řediteli Krajského ústavu národního zdraví Janu Plachetovi získal menší projekční kancelář, kde mohl až do své smrti pracovat na návrzích nemocničních zařízení. Bedřich Rozehnal zemřel v Brně 11. června 1984. Roku 2000 mu byla in memoriam udělena Pocta české komory architektů.
LV
Architekt/ka
Bedřich Rozehnal
Datum narození
2.6.1902 Střebětín
Datum úmrtí
11.6.1984 Brno
Literatura
Vladimír Šlapeta,
Bauwelt,
1984, s. 12, 14
Petr Pelčák,
Vladimír Šlapeta - Ivan Wahla (eds.),
Bedřich Rozehnal. 1902–1984,
Brno 2009
Anna Janištinová,
Nemocniční stavby Bedřicha Rozehnala,
Brno 1974
Vladimír Šlapeta,
Architekt,
1990
Vladimír Šlapeta,
Bedřich Rozehnal 1902–1984 (kat. výst.),
Brno 1993
Zdeněk Kudělka,
Sborník prací filosofické fakulty brněnské univerzity ,
1975–1976, s. 53–59
Zdeněk Kudělka,
Universitas,
1972, s. 85n
Marcela Macharáčková,
Projekt 27,
1985, s. 53
