Mario Kostka

V oblasti rozvoje a přestavby města Brna sehrála v druhé polovině dvacátého století osobnost architekta Maria Kostky velkou roli. S určitostí lze dnes říci, že žádný jiný architekt nezasáhl do urbanismu moravské metropole tolik jako právě on.

Kostka si pro svá vysokoškolská studia si vybral Fakultu architektury a pozemního stavitelství brněnského Vysokého učení technického, kterou absolvoval v roce 1955. Poté získal místo v urbanistickém ateliéru brněnské pobočky Státního projektového ústavu, kde nabyl potřebné zkušenosti pro další činnost v územním plánování a asanační problematice. Od roku 1966 se stal vedoucím projektantem v Útvaru hlavního architekta města Brna, kde spolu s týmem architektů (Jaroslav Josífek, Jindřich Kumpošt ml., Stanislav Prokeš, Zdeněk Přikryl, Josef Škvařil, Jana Urbánková, Marie Veselá a Milan Záhorský) vypracoval životní dílo Asanační generel města Brna. Koncept asanací vyšel pro úřední potřebu v roce 1970 pod zmíněným názvem a téměř celý byl do roku 1989 realizován. Značná modernizace a přestavba tehdejšího architektonického fondu byla podmíněna jeho zastaralostí a zchátralým stavem nevyhovujícím pro bydlení. Je pravdou, že již v roce 1970 se proti rozsáhlým demoličním pracím zvedla vlna kritiky, například v případě odstranění lázní od Bohuslava Fuchse na Starém Brně kvůli výstavbě panelových domů. Některé stavby ale již nebyly schopny vyhovět novým nárokům a také odolat někdy neopodstatněnému tlaku ze strany Městského národního výboru, který o všem rozhodoval. Na základě plánů demolic byla rozšířena dopravní síť, průmysl, navýšen počet bytů a architekti přistoupili i k obnově části historického jádra. Dnes by již takto velký zásah do urbanismu Brna nebyl pravděpodobně možný, přestože byly některé z těchto postupů účelné.

Mario Kostka vypracoval také například směrné územní plány Bučovic, Ivančic, Jevišovic a spolupracoval i na dalších projektech Brna, Tišnova, Vyškova, Náměště nad Oslavou a Vranovské přehrady mezi lety 1956–1966. Stal se autorem i podrobnějších územních plánů průmyslové oblasti Znojma, chatové oblasti na Vranovské přehradě, Juliánova a Černých Polí. V letech 1963–1966 navrhl přestavbu průmyslové části Brno-Židenice, bloku Lidická–tř. Kapitána Jaroše a Nových sadů. Generel střeleckého stadionu a obchodní část Zbrojovky v Brně-Soběšicích s distribučním centrem v Králově Poli vznikly ve spolupráci s architekty Bohuslavem Kučerou a Zdeňkem Zatloukalem. V roce 1975 byla navržena například urbanistická a objemová studie Palackého náměstí v Řečkovicích. Následoval plán a realizace rodinného domu v Žebětíně (1979), studie situování velkoprodejny potravin a pošty v Králově Poli (1977), generel rekreace a cestovního ruchu v oblasti Pálavských jezer (1978), územní studie pro Medlánky, rekreační oblast Zamilovaný hájek pro starou část Řečkovic a Lachemy či objemová studie obchodně společenského střediska v Líšni (1979). Dále vytvořil územní studie Královo Pole JV (1980), centrální oblasti města Brna (1981), generel bydlení Brna ve spolupráci s architektem Juliem Komárkem (1982), urbanistickou a objemovou studii obchodního domu v Králově Poli (1984), směrný návrh regenerace městské památkové reservace Brna (1985), stavebně historické průzkumy objektů v městské památkové rezervaci (1987) a územní studie areálu ústředního hřbitova (1991) a mnoho dalších prací.

Kostka se účastnil mnoha architektonických soutěží. Například za projekt nádraží a jeho okolí v Praze spolu s Lubomírem Srnou získali v roce 1966 finanční odměnu, za návrh rekreační oblasti Chřiby na brněnské přehradě s Bohuslavem Kučerou a Zdeňkem Zatloukalem obdrželi v roce 1968 první místo.
 

Architekt/ka
Mario Kostka

Datum narození
5. 8. 1931 Brno

Literatura
Lukáš Kos, Do říše umění vede mnoho bran. Pocta prof. PhDr. Janu Sedlákovi, CSc., k nedožitým 75. narozeninám, Brno 2018, Lukáš Kos, Plánování brněnského regionu a hledání optimálního města,, s. 245–261