Tváře brněnské architektury. Pět přednášek s Pavlou Cenkovou, 1.–29. října v Domě umění
Oblíbené přednášky věnované brněnské architektuře, které pro BAM opět připravila historička umění Pavla Cenková, letos představí vybrané architekty, kteří byli činní na začátku 20. století. První přednáška o Maximu Monterovi se uskuteční během festivalu Den architektury a je zdarma, na následující čtyři večery je možné zakoupit vstupenky za 150 Kč na pokladně Domu umění na Malinovského nám. 2 a v Domě pánů z Kunštátu, Dominikánská 9 nebo online přes portál smsticket.
Těšíme se na vás ve studiu v Domě umění města Brna, Malinovského nám. 2, vždy od 17 hodin. Kontakt pro případné dotazy a rezervace jicinska@dum-umeni.cz, 775 881 244
1. října v 17 hod Maxim Johann Monter, architekt městského jádra Brna po roce 1905
Architekt Maxim (Maxmilian) Johann Monter (1865–1942) pobýval v Brně pouhých šest let (1904–1910), během nichž působil jako profesor státní německé průmyslové školy. Přesto v historickém jádru města zanechal výraznou stopu v podobě řady domů postavených podle jeho návrhů. Na příkladu Monterovy brněnské tvorby lze sledovat rychlou proměnu architektonického výrazu – od pozdního historismu a secese až k osobitému stylu se zřetelnými modernistickými rysy.
8. října v 17 hod Jan Flora, opomenutý projektant zdravotnické a vilové architektury
Architekt Jan Flora (1880–1955) se narodil v Kroměříži, ale od raného mládí žil v Bílovicích nad Svitavou. Po studiích se stal zaměstnancem Moravského zemského stavebního úřadu v Brně a v roce 1909 byl jmenován zemským inženýrem. V téže době vytvořil návrhy tří vil pro významné stavebníky z řad českých elit v Bílovicích. Před první světovou válkou se Florova činnost zaměřovala především na navrhování moderních nemocnic a zdravotních areálů budovaných státem. Vedle toho se nadále věnoval také vilové architektuře. Tvarosloví Florových staveb, ovlivněné především jeho vídeňskými studii, svébytně rozvíjí formy geometrické moderny prosazující se po roce 1905 v návaznosti na secesi.
15. října v 17 hod Stavitel Josef Müller, inovátor brněnské architektury po roce 1900
Josef Müller (1870–1934) byl synovcem významného brněnského stavitele Franze Pawlu, u něhož začal v roce 1902 pracovat jako projektant. V roce 1910 pak byla zaprotokolována jeho vlastní stavební firma. V prvním desetiletí 20. století Müller v několika případech realizoval dvojice obdobně koncipovaných nájemních domů, přičemž každý z těchto projektů vykazoval nesporné architektonické a umělecké kvality. Ve všech případech šlo o progresivní stavby reagující na nejnovější vývoj středoevropské architektury. Müllera tak lze považovat za jednu z osobností, které do brněnského prostředí vnášely aktuální stylové podněty a inovace.
22. října v 17 hod Architekt Bohumír Čermák a jeho tvorba pro Brno před rokem 1918
Architekt a designér Bohumír František Antonín Čermák (1882–1961) se narodil do smíšeného česko-německého manželství a studoval ve Vídni. V roce 1908 si v Brně založil vlastní architektonickou kancelář a následně firmu Umělecko-řemeslné dílny, která se zabývala kompletním řešením interiérů včetně výroby nábytku a bytových doplňků, drobných uměleckých předmětů či hraček. V době před první světovou válkou byl Čermák mladým talentovaným tvůrcem, který do brněnského prostředí vnášel aktuální podněty vídeňské moderny. Jeho tvorba vycházela z myšlenek Otto Wagnera, který prosazoval jednoduchost a účelnost oproti přebujelé dekorativnosti pozdního historismu. Pro Čermákovu tvorbu je příznačná modernistická čistota forem spojená se subtilním, nejčastěji florálním dekorem.
29. října v 17 hod Karel Láník, zapomenutá osobnost brněnské architektury 20. let
Architekt Karel Láník (1886–1956) patří mezi dosud opomíjené osobnosti brněnské architektury. Rodák z Kunštátu studoval na České vysoké škole technické v Brně u profesora Karla Huga Kepky a poté dlouhá léta pracoval v brněnské městské stavební kanceláři po boku významných představitelů zdejší meziválečné architektury. Jako architekt, projektant a stavbyvedoucí se Láník podílel na vzniku řady staveb, především obytných domů budovaných stavebními a bytovými družstvy. Jeho tvorba představuje každodennost obytné výstavby prudce se rozrůstajících předměstí a je příkladem tradicionální meziválečné architektury, vzdálené modernistické avantgardě. Neopouští tradiční architektonické formy, zároveň však využívá aktuální stylové tendence a stavebně-technologické postupy.
