Mariánský ústav Kongregace Dcer Božské Lásky byl v Brně založen roku 1870. Jeho hlavním posláním bylo ujímat se chudých dívek, které v té době ve velkém počtu přicházely z venkova do velkých měst, aby zde hledaly službu.
Samotnou kongregaci založila ve Vídni v roce 1868 Matka Františka Lechnerová. V listopadu 1870 přijela do Brna jedna z jejích prvních spolupracovnic, sestra Lucie Bendová se spolusestrou Floriánou, aby zde sbíraly milodary. Nedlouho poté se sestry s představiteli města dohodly, že také v Brně vznikne obdobný dobročinný ústav, jaký již provozovaly ve Vídni. Dne 16. prosince 1870 tak sestry zakoupily měšťanský dům na adrese Lidická 24. Budova, která tehdy sestávala z jednoposchoďového uličního traktu a dvou přízemních dvorních křídel, byla pro jejich potřeby provizorně adaptována. Mariánský ústav byl slavnostně otevřen 1. května 1871 za přítomnosti brněnského biskupa Karla Nöttiga a patronky ústavu Mathildy z Thun-Hohensteinu, manželky tehdejšího moravského místodržícího. Slavnostní svěcení provedl augustiniánský opat Johann Gregor Mendel. První představenou se stala sestra Stanislava Fussová, později ji nahradila Annunciata Vornbergerová, neteř zakladatelky kongregace.
Starý dům rychle rostoucí charitativní činnosti sester brzy nedostačoval. V roce 1878 proto bylo přistavěno třípatrové dvorní křídlo, v jehož nejvyšším patře byla zřízena domácí kaple. Stavba byla financována z výtěžku dobročinné loterie, do níž věnovali věcné výhry příslušníci šlechty a významné brněnské osobnosti. Autorem plánů i stavbyvedoucím byl stavitel Josef Arnold. Kapli sester, jejíž původní podobu zachycují historické fotografie, světil prelát svatopetrské kapituly Augustin Kiowsky. V roce 1883 kongregace přistoupila k další podstatné stavební úpravě: původní uliční objekt byl stržen a na jeho místě byl vystavěn nový třípatrový dům, opět podle projektu Josefa Arnolda. Novou budovu vysvětil brněnský biskup František Bauer dne 5. září 1883.
Uliční průčelí Mariánského ústavu má neorenesanční fasádu, typickou právě pro tvorbu Josefa Arnolda. Stavba má v souladu s účelem budovy úsporné architektonické formy i dekorativní prvky. Těžká soklová zóna je opatřena bosáží, výše plochu průčelí pokrývá tzv. nepravá bosáž, provedená pouze v omítce. Jednotlivá patra oddělují kordonové římsy s pásy antikizujícího ornamentu. Pravidelně rozmístěná okna s půlkruhovými záklenky, zdůrazněná dvojicemi pilastrů a rovnými nadokenními římsami, dosedají těsně nad kordonové římsy. Průčelí je ukončeno předsazenou korunní římsou se zubořezem. Pozornost poutá zejména mohutný vstupní portál lemovaný sloupy a pilastry, nesoucími kládí. Plochy cviklů vyplňují jemné volutovitě stáčené vegetabilní rozviliny, v ose nad vstupem je kartuše lemovaná palmovými ratolestmi, nesoucí monogram Krista Spasitele (IHS), jediný prvek, který v současnosti upozorňuje na církevní funkci objektu. Na římse portálu byly původně osazeny velké kamenné sochy Panny Marie a sv. Josefa od brněnského sochaře Franze Dresslera, které však bohužel byly ztraceny a zbyly po nich pouze nízké sokly. Řeholní sestry uskutečnily v Mariánském ústavu úctyhodné charitativní dílo. Ujímaly se chudých, často velmi mladých dívek hledajících ve městě práci jako služebné. Zdarma jim poskytovaly ubytování, stravu a vzdělání. Vyučovaly je potřebným domácím pracím až do doby, než nalezly vhodnou službu. Ústav přijímal tyto dívky bez rozdílu náboženství a národnosti. Sestry v domě také provozovaly dívčí penzionát pro chovanky, které byly vyučovány nejen vedení domácnosti a ručním pracím, ale i literárním předmětům, cizím jazykům a hudbě. K chovankám brzy přibyli také sirotci, o které sestry rovněž bezplatně pečovaly. Ve třetím podlaží domu sestry zřídily dvoutřídní národní soukromou školu, do níž docházely dívky z okolí. Později ústav vzdělával také starší externí studentky a svobodné úřednice. Rozsah činnosti byl udivující: Do roku 1926, kdy se konaly oslavy pětapadesátiletého letého působení, poskytl ústav pomoc 34 075 dívkám hledajícím službu. Chovanek penzionátu bylo za toto období 5247, sirotků 2208, externích dívek zde vzdělávaných 2115, studentek a úřednic 134. Činnost byla financována výhradně milodary a soukromými příspěvky.
Během první světové války byl stav chovanek snížen a v ústavu byla zřízena vojenská nemocnice. Po válce byla činnost obnovena. Pro nedostatek místa postavily sestry roku 1931 další dům na třídě Kapitána Jaroše č. 25, kde byl penzionát pro ženy. Oba objekty byly propojeny zahradami. Dne 24. září 1950 musely sestry do čtyř dnů své brněnské domy opustit. V období komunismu byl v prostorách Mariánského ústavu umístěn internát učiliště Elektrotechnických závodů Julia Fučíka. V kapli byla zřízena tzv. síň tradic, v níž místo oltáře dominovala busta V. I. Lenina. V roce 1990 byly sestrám jejich nemovitosti vráceny v dezolátním stavu. V současnosti dům na Lidické stále patří kongregaci a slouží církevním účelům. Kaple byla znovu obnovena a vysvěcena.
Pavla Cenková
