Nejstarší úsek brněnské okružní třídy byl tzv. Nádražní okruh (Bahnring). Byl určen především pro bydlení a vznikla zde zástavba reprezentativních nájemních domů, které svou formou vytvářely dojem vznešené aristokratické čtvrti renesanční Florencie či Říma. V místě zalomení okružní třídy na začátku dnešní ulice Benešovy byla projektanty okružní třídy vymezena tzv. XI. stavební skupina, která byla později rozdělena na šest stavebních parcel. Dvě z nich získal císařský rada Adolf Ripka, spolu se svým bratrem Karlem (v adresáři Brna z roku 1862 jsou tak parcely Bahnring č. 6 a 8 označeny jako stavební místa Adolfa a Karla Ripkových). Stavitel Josef Arnold, hlavní architekt této fáze budování Ringstrasse, zde pro Ripkovy podle svých vlastních projektů vybudoval v letech 1867–1868 dva sousední domy na dnešní ulici Benešově 6 a 8. Dům č. 6, který byl po 2. světové válce zbořen, již v roce 1877 patřil jinému majiteli ‒ Moritzi Käuflerovi, který vlastnil rovněž domy č. 10, 12, 14 a 16 (tzv. nájemní domy Moritze Käuflera). Palác Ripkových spolu s Käuflerovými domy dříve tvořil působivý urbanistický celek neorenesančních činžáků s čelní frontou směřující do nádražního okruhu, rytmizovanou výraznými balkóny. Tato část nádražního okruhu později podlehla zkáze a dochován zůstal pouze palác Adolfa Ripky von Rechthofen, který je tak hodnotným dokladem první fáze výstavby Ringstrasse. Nájemní dům Adolfa Ripky von Rechthofen má podobu neorenesančního městského paláce ve stylu přísného historismu, typického pro období 60. let 19. století. Dvoupatrová podélná stavba je řešena přísně symetricky a horizontálně i vertikálně rozčleněna do tří zón. Krajní osy se sdruženými okny mají podobu mírně předstupujících rizalitů, které jsou završeny strmými mansardovými nadstavbami. Díky nim a díky celkovému řešení střechy, se zde italizující neorenesance, která byla pro stavby Josefa Arnolda typická, posouvá rovněž k inspiracím francouzskou architektonickou tradicí. Ve všech ostatních ohledech však budova vykazuje všechny opakující se formy staveb Josefa Arnolda: Bosovanou soklovou zónu s obloukově zaklenutými okny, charakteristickou skladbu orámování oken v jednotlivých podlažích, mohutnou korunní římsu či piano nobile, zdůrazněné balkónem na mohutných konzolách, nad centrálně umístěným průjezdem. Konzoly podpírající balkon ozvláštňuje zoomorfní motiv lvů, který se objevuje rovněž u paláce Josefa Flora v Jezuitské ulici. Poblíž jsou dodnes viditelné štíty s monogramy stavebníka domu AR (Adolf Ripka). Výrazným prvkem sochařského dekoru jsou postavy permoníků na klenácích nad okny přízemí. Dispoziční řešení je dvojtraktové ‒ čtyřramenné schodiště směřuje vždy ke dvěma bytům v patře. Původní dispozice a interiéry byly narušeny pozdějšími úpravami, zčásti zůstala dochována štuková výzdoba průjezdu.
Majitelem paláce byl Adolf Ripka von Rechthofen, vedoucí osobnost brněnské průmyslnické rodiny Ripkových. Byl velkoobchodníkem s koloniálním a barvířským zbožím, se svým mladším bratrem Karlem vedl spediční firmu, a provozoval také dřevařský podnik specializovaný na výrobu intarzovaného nábytku. V roce 1850 byl jmenován císařským radou, v roce 1879 byl povýšen do dědičného šlechtického stavu s predikátem von Rechthofen. V 70. letech 19. století byl také poslancem Moravského zemského sněmu. Bratři Adolf a Karel Ripkovi patřili k zakladatelským osobnostem brněnské pobočky tehdejšího rakouského turistického klubu (Österreichische Touristen Club - Section Brünn), která byla založena 25. srpna 1881 jako první turistická organizace v Brně. Adolf Ripka byl prvním předsedou, nemohl však být zvolen na zakládacím zasedání, ale až na dalším, protože v době konání první schůze byl právě na túře v Alpách. Jako milovník pěší turistiky se zasloužil o úpravu cest v Pisárkách či v údolích kolem Adamova a Blanska. Roku 1882 byl po Adolfu Ripkovi pojmenován dnešní Horní můstek nad propastí Macocha (Ripka Warte). Po jeho bratru Karlovi byla zase nazvána rozhledna na dnešním Babím lomě u Lelekovic (Ripka Ruhe), o jejíž vybudování se zasloužil. Rodinnou firmu po Adolfově smrti zdědil jeho syn Adolf Josef Ernst Ripka, který pro svou druhou ženu Hermine Annu nechal roku 1883 postavit podle návrhu Augusta Prokopa vilu v Pisárkách (Veslařská ulice č. 244). Rodinu Ripkovu dodnes připomíná náhrobek na ústředním hřbitově (ÚH skup. 2, hrob č. 105–107) od Johanna Eduardy Tomoly, dochovaný ovšem v torzálním stavu (chybí původní socha anděla a další součásti). Od roku 1911 v domě sídlilo policejní ředitelství, pro jehož potřeby měl být celý blok přestavěn. Nakonec pro tento účel vznikla modernistická novostavba budovy policejního ředitelství od Jaroslava Grunta a Josefa Šálka v ulici Orlí z roku 1927. Nedávno byla nalezena fotografie kašny, která se zřejmě původně nacházela v zahradě Ripkova paláce a při meziválečné přestavbě zanikla či byla přemístěna neznámo kam. Dnes objekt Ripkova paláce využívá Česká pošta.
Pavla Cenková
