V historickém jádře města u zbořené Brněnské brány byl na přelomu 70. a 80. let 19. století na místě drúzy starobylých domů vybudován monumentální neorenesanční palác, který představoval pohledový pendant protilehlému Městskému dvoru od Franze Fröhlicha. Po komplikovaném mnohaletém projednávání vedení hranice stavebního místa (zdroje opakovaně poukazují na trvalou přítomnost zřícenin starší zástavby) realizoval brněnský městský stavitel Eduard Exner (1842–1911) projekt vídeňského architekta Julia Kocha. Výsledkem byla trojkřídlá budova o třech patrech se zvýšeným přízemím (vzhledem ke klesajícímu terénu v části u ulice Husovy dvoupodlažním s mezaninem), která byla později, v roce 1939, ještě zvýšena o čtvrté patro. Poloblokový monument s výrazně vertikálním akcentem zdůrazněným koncovými a nárožními rizality členěnými vysokým pilastrovým řádem (a ještě více umocněným výše uvedenou nástavbou) vyrůstal z robustního podstavce, jemuž hmotnost dodávala nepravá bosáž. Nárožní rizality byly zkosené, čímž byl palác opatřen akcentovanými nárožními osami s balkony s balustrovými parapety v dvoupodlažní zóně piana nobile. Další balkon na volutových konzolách kryl zaklenutý portál vjezdu uprostřed dlouhého průčelí do Šilingrova náměstí, který nesl v reliéfní kartuši na klenáku monogram stavebníka AF. Nad vyvinutou kordovou římsou se tyčilo ještě třetí patro rytmizované pilastry, které bylo v 30. letech 20. století ještě doplněno do současné výšky dalším patrem s půdním polopatrem. Fasády monumentálního objektu zjemňoval reliéfní dekor, kompozitní hlavice pilastrů s kanelovanými dříky, festony v suprafenestrách či dekorativní volutové konzoly s reliéfními akanty.
Stavebník Adolf Flesch byl členem průmyslnické dynastie židovského původu původem z Rousínova. Zakladatel ekonomického a společenského úspěchu početného rodu, Filip Salomon Flesch, založil v Rousínově v 1. polovině 19. století koželužský podnik, jehož prosperitu dále rozvinul jeho syn Adolf, který podnikání přemístil do Brna, kde založil velkou firmu na zpracovávání kůží. Adolfův bratr, Isidor Vincenz Flesch, který se stal skutečným průmyslovým magnátem zejména v oblasti cukrovarnictví, dosáhl dokonce za své zásluhy o hospodářský rozvoj státu nobilitace. Továrník Adolf Flesch náhle zemřel na následky mrtvice 17. 12. 1879, ještě před dokončením svého paláce na Šilingrově náměstí, který byl dostavěn až v polovině následujícího roku, již za jeho stejnojmenného syna a pokračovatele Adolfa ml. (1859–1940). Palác na Šilingrově po vypořádání dědictví vlastnila až do své smrti roku 1895 jeho matka, vdova Johanna Fleschová. O roku 1900 až do 2. světové války dům náležel pojišťovně Donau. Zajímavostí je, že v bočním křídle do Dominikánské ulice bylo v 1. polovině 20. století provozováno kino Excelsior. Dobový zdroje uvádí jako realizátory návrhu vídeňského architekta Kocha stavitelské mistry Eduarda Exnera a Josepha Schuberta. Oba spříznění brněnští městští stavitelé spolu opakovaně spolupracovali na významných stavbách – například vile Carla Friedricha Luze na Hlinkách 136. V novinách z června roku 1879 se lze rovněž dočíst, že se v Brně v té době v Grand hotelu ubytoval architekt J. Koch z Vídně – tento nepřímý důkaz potvrzuje autorství projektu Julia Kocha.
Aleš Homola
