Českobratrský evangelický chrám Jana Amose Komenského, jeden nejstarších velkých evangelických chrámů vně protestantské Evropy byl postaven v letech 1863‒1867 podle návrhu vídeňského architekta Heinricha von Ferstla pro členy německého luterského sboru v Brně. Původně nesl název Christuskirche (Kristův kostel).
První evangelický sbor augsburského vyznání (luterský) byl v Brně založen v roce 1782, pro obyvatele tohoto vyznání pocházející převážně z oblastí dnešního Německa, kteří do města přicházeli v souvislosti s rozvojem textilního průmyslu. První evangelická toleranční modlitebna se nacházela v dnešní ulici Husově, adaptací bývalé jízdárny (stavba již neexistuje, její podobu však zachycují historické fotografie). Na základě Protestantského patentu (oficiálně Císařský patent č. 41/1861 ř. z.) vydaného císařem Františkem Josefem I. dne 8. dubna 1861 získali evangelíci v Rakouském císařství právo stavět plnohodnotné kostely. Patent zrovnoprávnil evangelíky augsburského (luteráni) a helvetského (kalvinisté) vyznání s katolíky v náboženských záležitostech a výslovně zrušil dřívější omezení týkající se stavby kostelů (například zákaz stavět kostely s věží nebo vchodem z veřejné cesty, který platil od dob Tolerančního patentu z roku 1781).
Na základě této legislativní změny začali brněnští luteráni neprodleně usilovat o stavbu vlastního důstojného chrámu. Původně se přepokládalo, že nový kostel vznikne v místě staré toleranční modlitebny a začaly být konány přípravné práce. Počátkem roku 1862 byla na Kristův evangelický kostel vypsána architektonická soutěž. Zúčastnilo se jí osm architektů (Heinrich von Ferstel, Wilhelm von Doderer, Ludwig von Förster, Carl Schumann s Erhardem, Julius Vollgold, Bernhard Kühn, Jirusch a Robert Onderka), kteří předložili 10 návrhů, které byly veřejně vystaveny. Zvítězil vídeňský architekt Heinrich Ferstel, se svým návrhem kostela v neogotickém stylu. Po soutěži bylo rozhodnuto o změně místa staveniště. Nový evangelický chrám již nebyl plánován v místě staré modlitebny, ale v čele Eliščina (Komenského náměstí), které se začalo formovat před zbořenou Heckelovou (Slepou) branou, na prázdné ploše na střední ose Eliščiny (Husovy třídy). Kostel byl postaven na jednom z nejčestnějších stavenišť brněnské okružní třídy jako pohledový protipól obelisku na Františkově. Vznikl tak ideový trojúhelník symbolických staveb via triumphalis, který tvořil osvícenský obelisk, katolický kostel sv. Tomáše a evangelický chrám. Jednání o změně umístění oddálila počátek stavby. Základní kámen slavnostně položil 7. září 1863 luteránský superintendant Johann Georg Lumnitzer. Kostel byl dokončen k císařovým narozeninám 18. srpna 1867 a vysvěcen v neděli 25. srpna 1867.
Na stavbě se společně podílela počtená skupina vídeňských a brněnských řemeslníků. Stavbu provedl stavitel Moriz Kellner von Brünnheim, další stavitel, Franz Thannabauer vykonával stavební dozor. Na stavbě se podíleli vídeňští umělci sochař Franz X. Schönhalter, malíř Ferdinand Laufberger (namaloval oltářní obraz Krista), kamenosochař Johann Lang (zhotovil oltář a mramorovou kazatelnu se symboly čtyř evangelistů), výrobce vitráží Karl Geyling, varhanář Hörliger, mnichovský hodinář Johann M. Mannhardt a brněnský umělecký zámečník Nowitzky. Ferdinand Laufberger, oltář a mramorová kazatelna se symboly
Evangelický chrám Jana Amose Komenského je samostatně stojící neorientovaná podélná sakrální stavba s hlavním průčelím obráceným do dnešního Komenského náměstí. Pro jeho architektonickou formu byla zvolena neogotika, která odkazovala k tradici severoněmeckých protestantských kostelů. Volným předobrazem Ferstlova chrámu byl ale katolický kostel Panny Marie Pomocné na mnichovském předměstí Au od Josepha Daniela Ohlmüllea z let 1831–1839. Vnější plášť chrámu je proveden v kombinaci neomítaného červeného cihelného zdiva a pískovce. Hlavní průčelí tvoří velká štítová zeď, za níž je zasunuta vysoká věž. Tuto konstrukci umožnilo vnitřní uspořádání, kdy zevnitř chrámu za šítovou zdí vystupuje z tloušťky věže kruchta, takže těleso věže spočívá na dvou štítových stěnách. Šestiboká průčelní věž je završena motivem gotizující fiály. Historizující ráz podtrhují hrotitá okna a gotizující prvky fiál, kytek, krabů či chrličů tesaných z pískovce. V ose hlavního průčelí je prolomen hlavní vstup vsazený do dvouosého hrotitého portálu. Ferstlův chrám byl koncipován jako trojlodní síňová stavba s polygonálním závěrem. Trojlodí je zaklenuto žebrovou hvězdicovou klenbou vynášenou dvanácti sloupy s vegetabilními hlavicemi. V závěru má kostel tři apsidy a tribunu. Hudební kruchta je ohraničena kamenným parapetem se sekaným gotizujícím ornamentálním dekorem. V interiéru je dochována původní kamenná dlažba, v sakristii pozoruhodná původní výmalba klenby a stěn. Do interiéru chrámu byl umístěn znak Martina Luthera a pamětní deska seniora luteránské církve Viktora Heinricha Riecka, který brněnskou církevní obec založil (dnes se nachází v sakristii). Po dokončení se kostel stal svými současníky velice obdivovanou stavbou: „Nádherný, vznešeně promlouvající památník liberálního ducha úřadů i občanů tohoto města“, tak jej velebil jeden z mnoha nadšených komentářů v dobovém tisku. Novostavba evangelické svatyně skutečně symbolizovala všeobecný nástup liberalismu. Zároveň však byla i obrazem nastupujícího německého nacionalismu, který přestal hledat kontinuitu na jihu v dosud preferované antice a renesanční Itálii, ale obrátil se k architektonické tradici severoněmeckých protestantských oblastí. Obdiv ke středověkému německému umění a gotickým stavbám vedl k tomu, že gotika byla chápána jako „umění otců, které znovu ožívá“, a neogotické stavby v červené neomítané cihle se staly výrazem německé nacionální identity.
Ve své době měl Brněnský kostel velký význam, protože se jednalo o první novodobý evangelický chrám na území katolických zemí severně od Alp. Pozoruhodná je i z hlediska kulturních vazeb mezi Brnem a Vídní, neboť Heinrich von Ferstel si zde odzkoušel některé postupy či dekorativní detaily, které pak následně uplatnil při současně probíhající výstavbě vídeňského Votivkirche, dokončeného v roce 1879. Ve stejné vyrůstala ještě stavba kostela podle Ferstelova návrhu, kostel sv. Alžběty Durynské v Teplicích-Šanově (1862–1877). Po vzniku Československa v roce 1918 se německý luterský sbor se stal součástí Německé evangelické církve, zatímco český reformovaný sbor stal součástí Českobratrské církve evangelické. Po skončení druhé světové války a odsunu německy hovořících obyvatel byl kostel přidělen Českobratrské církvi evangelické, jejíž první brněnský sbor zde působí dosud.
Pavla Cenková
