Německý tělocvičný spolek (Turnverein) byl v Brně založen v roce 1861 na podnět dvorního rady Franze Migerky. Jeho nejvýznamnějšími představiteli byli historik a starosta města Christian d’Elvert a továrník Alfred Skene. Spolek měl vyhraněně národnostní charakter. Předmětem jeho činnosti byl především tělesný výcvik žactva německých škol; hlavním cílem však byla vlastenecká výchova směřující ke sjednocení a obraně německého národa. Nedílnou součástí spolkového života tak byly různé nacionální slavnosti spojené s hromadnými tělocvičnými vystoupeními.
V roce 1866 němečtí turneři získali pozemek ve II. stavební skupině okružní třídy, na úpatí svahu Špilberku, kde hodlali vybudovat vlastní tělocvičnu. Plány vytvořil architekt August Prokop, sám aktivní člen spolku, který projekt vypracoval bez nároku na honorář. Stavbu realizoval stavitel Josef Arnold a byla otevřena velkou slavností 28. června 1868.
Tvarosloví novostavby vycházelo z architektury severoněmeckých hanzovních měst. Tuto severoněmeckou inspiraci uvádí sám August Prokop ve svých textech. Osobně ji také poznal, neboť od roku 1865 praktikoval ve starém hanzovním městě Kielu (ve Šlesvicko-Holštýnsku) u architekta Gustava Ludolfa Martense. V roce 1867 se vrátil na Moravu, usadil se v Brně a později se stal váženou osobností zdejší architektury, památkové péče i dějin umění. Jeho úspěšnou kariéru zahájila právě populární budova tělocvičny, která byla jeho první stavbou na Moravě. S ohledem na omezené finanční prostředky byla budova koncipována jako hala obdélného půdorysu, jejíž největší část zaujímal podélně orientovaný cvičební sál. K němu přiléhala vstupní partie zahrnující vestibul, chodbu se schodištěm a pracovnu tělocvičné rady. Exteriér budovy ve stylu neomítané cihelné neogotiky charakterizoval důmyslný opěrný systém pilířů a štítů, vysoké sedlové střechy a cimbuří.
Na fasádě se uplatnila kombinace neomítaných červených cihel a černých – dehtem natřených cihelných pruhů, kosočtverců či rovnoramenných křížů. Unikátní byl interiér 13 metrů vysokého cvičebního sálu, jehož dřevěná klenba byla usazena přímo na obdélných stěnách. „Střešní a stropní konstrukce byla zajímavá svou jednoduchostí a odvážností.“ Německou tělocvičnu v Brně potkal obdobný osud jako české národní divadlo v Praze. Na konci září roku 1877 zničil tehdy ještě nesplacenou budovu rozsáhlý požár. Zřítil se krov, zbořily se štíty podélných průčelí, podélné stěny byly roztrhány a poškozeny padajícími trámy. Velká štítová zeď, která směřovala ke svahu Špilberku, zůstala stát, ale musela být podepřena, neboť hrozilo její zřícení. Odborníci určili torzo stavby k demolici, nicméně hala byla u veřejnosti tak oblíbena, že znovu povolaný architekt August Prokop byl nucen slíbit konzervaci pozůstalých částí zdiva a jejich opětovné využití.
V roce 1878 byla pak postavena druhá budova tělocvičny, opět pod vedením Augusta Prokopa. „Tělocvična již opět stojí,“ referoval o tom dobový tisk. Průčelí opakovalo původní řešení; došlo pouze ke zvýšení obvodových stěn o dva metry. „Staré zdi se podařilo zachovat a byly jen mírně zvýšeny a korunovány štíty“. Půdorys stavby byl při rekonstrukci rozšířen a vznikla tu dvoupodlažní přístavba s technickým zázemím v suterénu (kuchyně, byt údržbáře a kotelna), šatnou v přízemí a slavnostním společenským sálem v patře (tzv. Černý sál). Starší přístupová část s chodbou byla zachována a rozšířena o drobný vestibul směrem do dvora. Opravenou a zvětšenou budovu datuje nápis nad vstupem: „Brünner Turnverein 1878.“
Výrazné změny zaznamenal hlavní tělocvičný sál. Požárem poškozená statika zdiva již neumožňovala napojení klenby a krovu na vrchol stěn, neboť by hrozilo zřícení stavby. August Prokop proto navrhl důmyslný systém polosloupů a velkých vzpěr, nesoucích celou střechu a klenbu, díky němuž bylo zatížení stěn minimální. Vzniklo tak dodnes dochované jedinečné řešení s galerií obíhající celý sál. Mistrovsky konstruované dřevěné prvky, zvýrazněné barevnými ornamenty, a zejména působivá skladba bazilikálního zastropení hlavního prostoru byly současníky velmi obdivovány.
Tělocvična hrála významnou společenskou úlohu, neboť až do doby výstavby německého domu na Moravském náměstí plnila funkci spolkového domu brněnských Němců, kterým sloužila jako prostor pro různé turnfesty, národní slavnosti, politické projevy, ale i pro společenské akce jako zábavy, oslavy, koncerty, bály či přednášky. Tomuto poslání odpovídaly také okázalé, technicky i umělecky náročně provedené interiéry, v čele se společenským sálem, jejichž původní stav byl však zničen pozdějšími ztrátami a nevhodnými novodobými úpravami. Rámcovou představu o jejich původní velkorysosti si můžeme vytvořit pouze na základě dobových popisů a nemnoha dochovaných fragmentů.
Náročná malířská výzdoba interiérů s bohatými barevnými kobercovými vzory byla provedena dle návrhů architekta Prokopa vídeňskou dekorační dílnou malíře Franze Xavera Schönbrunnera. Barevné sklomalby dekorující okna byly dílem Vídeňana Karla Geylinga. Desítky bohatě zdobených lustrů se téměř dvěma sty plynových hořáků vyrobil Friedrich Spangler. Bustu Friedricha Ludwiga Jahna, zakladatele turnerského hnutí, do tělocvičného sálu věnoval brněnský sochař Heinrich Peters.
Pavla Cenková
