Vysílač Hády, jedna z brněnských dominant, byl postaven na počátku 60. let nad mohutným lomem na vrcholu vápencového kopce v oblasti přírodní rezervace Hádecká planina. Sílící potřeba výstavby nových vysílačů souvisela s rychlým rozvojem rozhlasového a televizního vysílání v Československu v 50. letech – plány na spuštění druhého televizního programu a na přechod k barevnému vysílání vznikaly již od roku 1958. Tato, od prvopočátků televizního přenosu v roce 1953, teprve druhá etapa plánování rozšíření signálního pokrytí navazovala na již vybudovanou síť regionálních vysílačů v Brně a Ostravě. Na základě nové koncepce vysílačů s potřebnou výškou 50 či 30 m vznikly exempláře v Hošťálkovicích u Ostravy, na Holém kopci u Přerova, ve Svatoboru u Sušice, v lokalitě Na Pískách u Poděbrad, na Veselském kopci u Nového Jičína a také v brněnských Hádech, kde měla nová věž zajistit efektivnější přenos signálu mezi již staršími vysílači Kojál a Barvičova. Všechny uvedené lokality spojuje obdobné formální i technické řešení a liší se pouze výškou (stavba ve Svatoboru měří 30 m). Jako základ tohoto typu měl sloužit projekt pražského Spojprojektu z roku 1958, jehož vedoucím byl Ing. Ivan Dérer a zodpovědným projektantem J. Palička.
Stavba brněnského vysílače byla zahájena 1. dubna 1963 a trvala necelý rok, do 3. března 1964. Její průběh provázela řada komplikací – vzhledem k nedalekému lomu byla potřeba zajistit odpovídající statické parametry a situaci rovněž ztěžoval nutný dovoz vody, neboť zřízení vodovodu se v této lokalitě podařilo až dodatečně, a to napojením na zmíněný kamenolom. Věžovitá železobetonová konstrukce hádeckého vysílače s vnitřním schodištěm a výškou 50 m sestává z masivního válcovitého těla, na které shora dosedají tři prstencové plošiny s ocelovým zábradlím určené k závěsu antén. Průměr těchto plošin se směrem vzhůru lehce rozšiřuje. Plochu těla stavby prolamují pouze úzká, šambránami lemovaná okna umístěná nad sebou. Architektonické řešení samostatně stojících televizních vysílačů, původně konstrukčně odvozené od továrních komínů, je z velké části dáno potřebou naplnit nutné technické požadavky. I na příkladu vysílače v Hádech lze však pozorovat některé čistě estetické prvky (šambrány, rozšiřování plošin), které z těchto staveb v souladu s jejich základním tubusovitým tvarem činí novodobé věže tvořící technicistní dominanty v okolní krajině.
V současné době je hádecký vysílač jedním z nejlépe zachovaných příkladů zmíněné typové skupiny. Jeho dispozice zůstala od svého vzniku takřka nezměněna – za jedinou pozdější úpravu lze považovat přidanou kovovou pavlač v důsledku nedostačujícího prostoru pro antény a rozšíření jednoho z vrchních oken.
ŠN