Na prominentním stavebním místě na začátku ulice Údolní na úpatí Špilberku vyrostla na přelomu 70. a 80. let 19. století elegantní stavba neorenesančního nájemního domu. Ušlechtile komponované průčelí tvořilo pohledovou kulisu zakřivení ulice v sousedství neogotické tělocvičny od Augusta Prokopa a polytechniky od Ignaze Latzela, vizuálně se uplatňující i v prostoru brněnské okružní třídy (tj. zde Komenského náměstí). Stavbu navrhl pro tehdy již emeritního profesora experimentální a technické fyziky na C. k. technickém učilišti v Brně, Václava Hrubého, mladý architekt František Alois Dvořák. Dvoupatrová stavba se zvýšeným přízemím o třech vějířovitě rozložených křídlech, které navzájem svíraly tupé úhly byla opatřena neorenesančním palácovou fasádou. Vysoká soklová zóna s pásovou rustikou s centrálně umístěným portálem podpírala vysoký pilastrový řád osově členící horní dvě podlaží. Ke zcela klasickému účinku fasád přispívaly těžké frontony a parapetní výplně s festony oproti odlehčenějšímu architektonickému doprovodu oken v 2. patře. Celkový dojem završoval výrazně dekorativní reliéfní pás římsového kladí pod korunní římsou. Stavebník Václav Hrubý (1813–1889) byl muž pozoruhodné kariéry. Ač vzděláním lékař, působil v letech 1849–1867 jako řádný profesor na brněnské polytechnice a poté se věnoval realitnímu podnikání. Hrubý skupoval stavební parcely ve vzdálenější části ulice Údolní (blíže k Úvozu), které přeprodával nebo na nich sám stavěl obytné domy. Stavební místo na začátku Údolní – v dobovém tisku označené jako prvotřídní obecní stavební pozemek, Hrubý získal v roce 1879. Po komplikovanějším vyjednáváním s městskou radou ohledně určení hranice stavebního pozemku stavba proběhla patrně v letech 1880–1881 (dobové prameny informují, že se stavělo v červenci 1881).
Po smrti Václava Hrubého dne 23. 3. 1889 dům vlastnila vdova Marie Hrubá († 1897) a jejich dcera Františka Gerstnerová, která dům držela ještě v 2. polovině 20. let 20. století. Františka Gerstnerová k domu v roce 1901 připojila dvorní přístavbu. Od 30. let byl majitelem domu Josef Donát. Po druhé světové válce jako majitelé figurují advokát a účastník domácího odboje v organizaci Obrana národa JUDr. Jaroslav Nebeský a jeho manželka MUDr. Miloslava Nebeská. Autor domu, František Alois Dvořák (1852–1925) se narodil v Křetíně, vystudoval německou reálku v Brně a následně průmyslovou školu ve Vídni, kde roku 1876 složil stavitelskou zkoušku. Po získání stavitelské koncese v Brně vybudoval úspěšnou stavební firmu s početnými realizacemi nájemních domů a celých obytných komplexů, často v prostoru náměstí 28. října a třídy Kpt. Jaroše. Společensky agilní Dvořák působil jako člen řady organizací a spolků, byl mj. zakládajícím členem Spolku českých stavitelů na Moravě a ve Slezsku, Klubu přátel umění, byl předsedou Matice Besedního domu v Brně, členem Spolku Kounicových studentských kolejí atd. Výrazné byly rovněž jeho aktivity filantropické a patriotické. Oslnivá kariéra byla završena jmenováním císařským radou roku 1908. Dům na Údolní je architektonické a urbanistické dílo neobyčejného vizuálního účinku. Monumentalizujcí skladba hmot s horizontálou vysoké, hmotně působící soklové základny a odlehčených zón vyšších podlaží členěných vysokým pilastrovým řádem, vycházející z pozdně renesančních římských vzorů, se stala charakteristickým vzorcem stavebních počinů plodné stavitelské dráhy Františka Aloise Dvořáka. Objekt dodnes vytváří v působivé synergii s blízkými reprezentativními architekturami 19. století výrazné stavební dílo.
Aleš Homola
