Ještě před polovinou 19. století stála na místě dnešního domu Koliště č. 45 nízká, jednopatrová budova továrny Johanna Nepomuka Peschiny na výrobu jemných látek. Tu v 50. letech zakoupil továrník a obchodník se suknem Gustav Haas a spolu s obchodníkem Carlem Turetschkem ji přestavěli na obchodní dům nabízející textilní a vlněné zboží. Nynější stavba ale pochází teprve z let 1883–1884, kdy podnikatel Ignaz Wolmuth, jenž dům v exponované poloze na vnějším okruhu okružné třídy koupil v sedmdesátých letech, nechal na místě obchodního domu vybudovat třípatrový činžovní dům. Novostavba výškově i stylově navázala na sousední dům č. 47, přičemž symetrické neorenesanční průčelí obou staveb reflektuje širší proud typologie nájemních domů, které v poslední čtvrtině 19. století formovaly nejen vznikající okružní třídu, ale také nové obytné čtvrti na místě bývalých brněnských předměstí. Dům je akcentovaný postranními rizality s bohatým štukovým dekorem a motivem serliány (Paladinského okna) a zejména vysokou střechou s bočnými nadstavbami francouzského typu, která jej od obdobných staveb odlišuje. Autorství lze na základě formální analýzy a komparace hypoteticky přisoudit proslulému brněnskému staviteli a architektovi, Josefovi Arnoldovi (v jehož případě by se jednalo o jednu z posledních brněnských realizací), případně o generaci mladšímu staviteli Eduardovi Exnerovi, který byl v letech 1860–1870 u Arnolda zaměstnán.
V roce 1904 dům s rozsáhlým pozemkem (36 x 50 m), směrujícím do ulice Ponávka, zakoupila Židovská náboženská obec se záměrem vybudovat zde novou synagogu, jelikož pro rostoucí počet židovských obyvatel Brna byla stávající Velká synagoga nedostačující. V samotném domě byl zřízený židovský spolkový dům, soustředící nejdůležitější instituce a spolky, v zadní části parcely vznikla v letech 1905–1906 trojlodní budova Nové synagogy podle projektu vídeňského architekta prostějovského původu, Maxe Fleischera (1841–1905). Stavitelem byl Alfred Zeisel, chrám byl slavnostně zasvěcen 13.9.1906 za přítomnosti představitelů města. Volně stojící novostavba o velikosti 18 x 32 m měla železobetonový nosný systém, bazilikální rozvrh ovlivněný křesťanskými vzory a na střídmých průčelích se uplatnilo neorománské tvarosloví s obloučkovými vlysy. V interiéru členěném půlkruhovými oblouky se nacházelo 324 sedadel pro muže 250 sedadel pro ženy na galeriích, vstup vedl z Koliště spolkovým domem.
Během druhé světové války byl nacisty zabaven nejprve spolkový dům, nejpozději v roku 1941 i synagoga, která následně sloužila jako sklad zabaveného židovského majetku. Při spojeneckých náletech na Brno v listopadu 1944 byla synagoga těžce poškozena. Jelikož zdecimovaná židovská obec si její obnovu nemohla dovolit, po druhé světové válce se majitelem domu na Kolišti i synagogy stalo Ministerstvo zdravotnictví a provizorně opravený chrám byl bez řádné údržby využíván jako sklad. Ačkoli vznikly studie ke kulturnímu využití synagogy, nenašel se žádný zájemce o její odkoupení a budovu pohltil areál Úrazové nemocnice, kde nakonec podlehla tlaku na demolici a na přelomu let 1985 a 1986 byla zbořena. Některé cenné architektonické a výzdobné prvky byly před asanací převezeny do depozitáře Muzea města Brna. Na místě synagogy, kterou připomíná památní deska na budově úrazové nemocnice (Ponávka 10), se dnes nachází parkoviště, vjezd a průchod mezi jednotlivými budovami nemocnice. Dům na Kolišti č. 45 se po válce dostal pod správu státu, dlouhodobě však není využíván a chátrá, ačkoliv židovská obec se již radu let neúspěšně snaží o jeho vrácení.
Karolína Králiková
